Změna smečky – návyky ep.2

Ve filmu The Basketball Diaries hraje Leonardo DiCaprio náctiletého kluka, který se ze slibné basketbalové kariéry dostane do ulic temného světa drog a násilí. Ponoří se do něj velmi hluboko. Jeho vlastní matka ho vyhodí z bytu. Když ji přijde prosit o peníze, tak na něj zavolá policii, která ho odvede a za přestupky, které se svými kamarády natropil, za ně dostane 6 měsíců za mřížemi. Je fascinující, že celý příběh je založený na skutečné události, kde DiCaprio stvárňuje mladého chlapce, kterým je básník a autor Jim Carroll. Přijde mi to jako zajímavý náhled do světa dospívajících newyorčanů. Je to skvělý film a vřele jej doporučuji. Nicméně nejsem CSFD, abych si hrál na filmového kritika.

Tak jako když si čistíme zuby, i používání drog je naučený vzorec chování – návyk. Nemusím chodit daleko. Vždyť si stačí rozebrat jiné pojmenování pro drogy – návykové látky. Naše prostředí nás ovlivňuje v mnoha ohledech. To jest důvod, proč Leo DiCaprio spadl do heroinové králičí díry. Je to i důvod, proč mnoho závislých do drog znovu, po úspěšné léčbě, spadne. Je to i důvod, proč lidé v USA říkají, že systém je prohnilý. Tím myslím to, že se velké množství lidí po propuštění z vězení, velmi rychle vrátí tam, kde byli. Znovu a znovu. Cyklus se opakuje dokola. A nějaká spojitost? Proč tomu tak je? Co když je to dané tím, v jakém prostředí se nacházejí?

Každé prostředí má určité typické chování. Nikdo nechce být outsider. Už od jeskyních dob chceme patřit do smečky. Když nebudeme patřit, zaplatíme ultimátní cenu. Alespoň to si náš pravěký nervový systém myslí. S tím se pojí fakt, že každá smečka má jiné normy chování. Pokud budeš ve smečce, kde je užívání drog bráno jako „normální chování“, šance jsou takové, že i ty je budeš užívat. Pokud je pro tvoji smečku normální, dát si každý den tři sklenky vína, šance jsou takové, že budeš pít denně tři sklenky vína. Pokud je tvoje smečka plná sportovců, kteří denně usilují o to, aby byli rychlejší, je velmi pravděpodobné, že i ty na sobě budeš denně makat. Platí zde jednoduché pravidlo.

Pokud je normou smečky ….. tvoje chování bude právě ta norma.

James Clear mluví o designování svého prostředí k tomu, aby návyky, které chceme kultivovat, byly v našem prostředí brány jako očividná volba. Řekněme, že chceme sledovat méně televizi. Začněme s tímto: proč má každý obývací pokoj gauč, který směřuje na televizi? Vezměte televizi a dejte ji z očí. Schovejte ji. Může se to zdát jako zanedbatelná změna, nicméně její efekt bude kratší čas, strávený sledováním televize. Spolkněme hořkou pilulku. Jsme lidé. A jako lidé jsme líné stvoření. Aktuální doba tomu ani trošku nepomáhá. A jestli tohle právě čtete, tak máte sakra kliku. Jídlo si už nějaký ten pátek nemusíme lovit rukama. Stačí jednou kliknout a do půl hodiny ho máme před dveřmi. Zkuste to vysvětlit někomu ze 17. století a skončili byste na hranici za čarodějnictví. Všechno tohle proto, abych zdůraznil jeden bod. Jelikož musíme vyvinout úsilí navíc = vytáhnout televizi ze skrýše. Pravděpodobnost je taková, že si dvakrát promyslíme, jestli na ni koukat budeme. Ještě když k tomu přidám skutečnost, že chceme sledování televize omezit.

Další příklad: řekněme, že chceme přečíst více knížek. Jeden způsob je, dát si do každé místnosti knihu. A záměrně vybrat místo, kde bude kniha na očích, když do místnosti vejdete. Tím sami sobě ulehčíte rozhodnutí, které byste museli udělat, kdyby byla kniha založená v knihovně. Návyk, který chceme kultivovat, by měl být očividnou volbou v konkrétním prostředí.

Být výtvarníkem svého prostředí není jednoduché. A jednoduchým by ani být nemělo. Všechno v životě má svoji cenu. Možná budeme narážet na to, že budeme nuceni říci sbohem starým kamarádům. I o tom změna smečky je. Možná se dříve nebo později budeme cítit jako imposteři. Jakože do smečky nepatříme. Steve Pressfield ve War of Art říká, že jakmile se umělec dá na správnou cestu, objeví se takoví, kteří mu budou říkat „Hele ty, proč jako píšeš nějaký román? Vždyť to je blbost. Pojď raději do hospody na jedno.“ a podobné průpovídky, které člověku nijak nepomohou. Právě naopak ho oddalují, od jeho poslání. Ano, znamená to, že přijdete o nějaké kamarády. Nicméně získáte nové a lepší kamarády. Pravé kamarády.

Genetickou loterii ovlivnit nemůžeme. Co dostaneme, to máme. Co s tím uděláme, je jen na nás. Jsme za to zodpovědní. Rád si říkám, že se nebojím mnoho věcí, ale v hloubi duše cítím, že sám sebe oblbuji. V jedné věci mám jasno. Bojím se toho, že na konci života budu mít jednu výčitku. Tou je, že jsem toho mohl udělat víc. Víc pro sám sebe. Pro příklad ostatním. Pro ty, které miluji. Že jsem mohl víc žít. Že jsem mohl naplnit svůj potenciál, kdybych jen … nebyl tak líný.

Právě proto mě uchátily návyky a systémy, které mohou pracovat za nás. Pracovat proti lidské neřesti. „Jejich revírem jsou dálnice. Jejich tempo je vražedné. Její jméno je lenost.“ Pokud upravíme své prostředí pro to, aby bylo chování, po kterém dychtíme, normou, můžeme lenost porazit.

Na závěr jednoduchá otázka, kterou si můžete pokládat při designování svého prostředí:

Jak to můžu udělat zjevné?

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Jim_Carroll

Film Basketball Diaries

James Clear – Atomic Habits

Steven Pressfield – The War of Art