Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Blog > Čas letí

Čas letí



Na dovolenou v Egyptě jsem si záměrně vzal patero knížek. Jako pojistka mi sloužily Apple books, díky kterým mám Oxfordskou knihovnu v telefonu. Doslovně.

 

Měl jsem jeden cíl. Vypnout. Neustálé plánování, přemýšlením, učení, experimentování a jiné Mileniálské "go-to" aktivity jsou přece jen náročné pro náš procesor. Ten se od opravdového procesoru liší tím, že když se přehřeje, nejde vyměnit za nový.

 

Jedna z těchto knížek byla Waking Up: A Guide to Spirituality Without Religion by Sam Harris. I když jsem chtěl vypnout (proto převažoval výběr Sci-fi a Thrillerů), nešlo se bránit provokovaci myšlenek. Pro zájemce náboženství, meditace, spirituality Harris nabízí hromadu zlatých nugetek až se stává nemožným mezi nimi filtrovat ty nejlepší.

 

Dovolte mi ochutnávku. Pardon mi French.

 

“It is always now. This might sound trite, but it is the truth. It’s not quite true as a matter of neurology, because our minds are built upon layers of inputs whose timing we know must be different. But it is true as a matter of conscious experience. The reality of your life is always now. And to realize this, we will see, is liberating. In fact, I think there is nothing more important to understand if you want to be happy in this world.”

 

Harris říká, že přítomný okamžik je všechno co máme. Nemlaťte mě klackem. Ano, je to klišé, říkají "bla bla bla...musíš žít teď a tady...bla bla bla". Ale kolik lidí se tím řídí? Vsadil bych pantofle na to, že dost těch "přítomňáků" jen pokrytecky žvástá.

 

Realita je taková, že ať v tento moment prožíváme cokoliv, tento moment je nenavratitelný. Žádné peníze vám nekoupí reprízu toho co se stalo před jednou vteřinou. Jistým způsobem je pořekadlo "život nám protéká mezi prsty" velmi přesné. Aby člověk mohl žít šťastný život, musí si uvědomit, že neexistuje nic jiného než chvíle, kterou teď prožíváme. Pro některé takové uvědomění může být noční můra. Zjištění, že nejsme spokojení s tím kde jsme je dozajista znepokující. A to jsem velmi mírný. Na druhou stranu, každý má možnost s tím něco udělat. Něco změnit. Jinými slovy, ta těžká část. 

 

Co takhle malý experiment?

 

Teď čteš můj článek, možná přemýšlíš nad tím co budeš dělat po jeho dočtení. Možná jsi ve stresu a poletují ti myšlenky jako tombola 'šťastných 10'. Možná se snažíš přijít na to co chci říct. A hádej co? Ať už je tvůj prožitek jakýkoliv, nikdy ho nebudeš schopný opakovat. Hariss v knížce rozebírá jeden zajímavý myšlenkový experiment.



Představme si, že věda vytvořila přístroj na teleportaci. Díky němu se lze dostat na Mars v řádu vteřin. Háček je v tom, že funguje na principu kopírky a skartovačky. Vysvětlím. Vejdeme do přístroje a ten naskenuje podrobně naše tělo, mysl, mozek, orgány, atd. Jakmile se tak stane, pošle získané informace přístroji na Mars, který vytvoří naši identickou kopii. Po zpětné vazbě, že naše kopie byla úspěšně vytvořena, je náš originál na zemi vymazán z existence. Otázka je, kdo je tím člověkem na Marsu? Jsem to doopravdy já? Jak bych mohl, když moje já, bylo defacto eliminováno? Pokud přístroj dokáže zkopírovat pamět, co se stane s mým vědomím?

 

Stroj jako tento by narážel na hromadu etických problémů, nehledě na bezpečnost. Ponaučení z příběhu je takové, že je nemožné prožít stejný moment dvakrát.

 

Níže je pasáž o volatilitě štěstí a depersonizaci myšlenek - dle mého i jeden z největších benefitů pravidelného meditování, které je pravidelně Harissem zmiňováno jako nástroj pro žití spirituálního života bez náboženství. Ten hluk, který všechny z nás "obtěžuje" v každou bdělou hodinu - myšlenky. Obtěžuje není přesné slovo. Je to skvělý nástroj, který nám umožňuje řešit problémy. Nebýt něj, nejspíš bychom skákali po stromech s šimpanzi. Tudíž se těžko nahrazuje. Věc se má tak, že je skvělým sluhou, ale krutým pánem. Aby toho nebylo málo, neexistuje vědecký konsenzus, který by dokázal vysvětlit jak myšlenky vznikají. Pro zatím, budeme předpokládat, že vznikají sami o sobě jako produkt vědomí. 

 

“There is nothing novel about trying to become happy. And one can become happy, within certain limits, without any recourse to the practice of meditation. But conventional sources of happiness are unreliable, being dependent upon changing conditions. It is difficult to raise a happy family, to keep yourself and those you love healthy, to acquire wealth and find creative and fulfilling ways to enjoy it, to form deep friendships, to contribute to society in ways that are emotionally rewarding, to perfect a wide variety of artistic, athletic, and intellectual skills—and to keep the machinery of happiness running day after day.”

“There is nothing wrong with being fulfilled in all these ways—except for the fact that, if you pay close attention, you will see that there is still something wrong with it. These forms of happiness aren’t good enough. Our feelings of fulfillment do not last. And the stress of life continues."

"So what would a spiritual master be a master of? At a minimum, she will no longer suffer certain cognitive and emotional illusions—above all, she will no longer feel identical to her thoughts. Once again, this is not to say that such a person will no longer think, but she would no longer succumb to the primary confusion that thoughts produce in most of us: She would no longer feel that there is an inner self who is a thinker of these thoughts. Such a person will naturally maintain an openness and serenity of mind that is available to most of us only for brief moments, even after years of practice. I remain agnostic as to whether anyone has achieved such a state permanently, but I know from direct experience that it is possible to be far more enlightened than I tend to be."

 

Tak zase v úterý. Přeji všem přítomný týden.

TT


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů