Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Blog > Síla návyků ep.1

Síla návyků ep.1



Je mi 18 let, složil jsem maturitní zkoušku, dostal jsem pravý hák od života, nevím co dál. Ptám se sám sebe: „Co umím?“ Odpověď „vůbec nic“ mě ani trochu neuspokojuje. Bádám dál. Přichází další odpověď „umím se flákat a být průměrný“ přirozeně i tahle odpověď je k ničemu. Zeptám se na jinou otázku: „Co nechci v životě dělat?“ odpověď přichází „nechci pracovat rukama, nechci jít na vysokou školu“ po chvíli mi dojde, že budu muset hodně makat, abych dohnal vrstevníky, kteří ve škole nehráli Subway Surfers, ale nasávali informace. Kdo by to čekal? Já měl za to, že škola je na trhání rekordů, kdo tam víc hodin nebude a čím vyšší známku za schování dostaneš, tím víc „cool“ budeš. To jsem si samozřejmě nemyslel, ale moje chování tomu odpovídalo. Po střední byla jedna z prvních nenuceně přečtených knížek Konec prokrastinace. Tam mi byla představena síla návyků. To se mi moc líbilo, protože mi to otevřelo svět možností a říkal jsem si „takže na sobě budu denně pracovat, jednoho dne se stanu člověkem, kterým chci“ zajímavé, říkal jsem si.

Co to je návyk?

Návyk je činnost, kterou provádíte tak často, až se stane automatickou. Jinými slovy nemusíme přemýšlet, jak ji vykonat. Přemýšleli jste v poslední době, jak si zavázat tkaničky? Já taky ne, už jsem to udělal tolikrát, že se z toho stal návyk. Návyk může mít spouštěč. Tím může být například, když zazvoní budík = spouštěč, musím vstávat = návyk. Vybudovat nový návyk nebo opustit starý je těžké. Někteří psychologové říkají, že stačí 21 dní na vybudování návyku, někteří říkají, že je to 66 dní, někde se dokonce píše, že to je 254 dní. Může se to zdát jako dřina, a to protože ona to dřina je. Život dle vlastních představ? To stojí za to. Říkám, že můžou z pádného důvodu. Rozlišujeme návyky špatné a dobré. S většinou se shodnu na tom, že kouření je špatný návyk, taky jezení čokolády, pití alkoholu a list by mohl pokračovat. Na tom, co to je dobrý návyk už se tak jednoduše neshodneme. Co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro tebe. A naopak. James Clear mluví o mimikování vzorce chování lidí, kterými se chceme stát.

Řekněme, že Lojza z horní dolní se chce stát pilotem. Začneme u toho co dělá pilot? Například trénuje v simulátoru, aby jednoho dne mohl létat. Skvělé. Lojza by měl tedy každý den trávit čas v simulátoru. Co dělají lidé, kteří převážejí lidi v letadlech z kontinentu na kontinent? Možná chcete víc sportovat. Tady jsou důležité slova, které použiji. Na místo „Já jsem sportovec.“ se označíme „Já jsem typ člověka, který je mentálně silný a má rád fyzické výzvy.“ Cokoliv je to pro vás. Je důležité mít jasno v tom, jakým člověkem se chci stát, a potom si vytvořit návyky, které jsou pro tu osobu typické.

Proč se zajímat?

Návyk může být váš nejlepší kamarád, a nebo nejhorší noční můra. Je na vás, abyste si vybrali. Pokud jste nenechali zrovna číst vašeho pejska, pravděpodobnost je taková, že jste lidé. Jako lidé jsme tvorové návyků. Proto je vhodné této skutečnosti využít v náš prospěch.

‚Routine, in an intelligent man, is a sign of ambition. A modern stoic knows that the surest way to discipline passion is to discipline time: decide what you want or ought to do during the day, then always do it at exactly the same moment every day, and passion will give you no trouble. ‚

W. H. Auden

Obrovská výhoda návyků je jakmile jsou naučeny, nemusíte na ně myslet. Příklad je Steve Jobs a jeho rolák. Udělal jedno rozhodnutí, které eliminovalo veškeré budoucí rozhodnutí. Samozřejmě u sebe destruktivních návyků to platí taktéž. Každý den máme omezenou kapacitu pro rozhodnutí. Jobs to věděl a nechtěl každé ráno plýtvat svoji kapacitu na to, aby dumal nad tím, co si obleče.

Jak eliminovat špatné návyky?

Myslím si, že návyky nelze eliminovat. Pouze nahradit. Nahradit lepším návykem. Řekněme, že chceme trávit méně času na Twitteru. Otázka: co je méně? „Chci snížit čas na twitteru z jedné hodiny za den na 15 minut.“ Je důležité být přesný v tom, co chcete změnit. A taky znát svoje proč. Možná chceme více času na svoji rodinu. Co se týká návyků, které jsou spojené se závislostí jako je kouření, tak mám jeden tip.

Žil byl jednou Honza, který byl dlouholetý kuřák. Honza chtěl přestat s kouřením. A proto si nastavil jedno pravidlo. Pokaždé, co si budu kupovat balíček cigaret, zaplatím za něj 10x tolik než stojí. A ten rozdíl dám svému kamarádovi. Hádejte co? Honza přestal kouřit. Neříkám, že to je zaručený způsob, jak skoncovat s kouřením, jen, že to funguje na toxické návyky. Honza použil lidskou psychologii ve svůj prospěch. Jako lidé jsme averzní proti ztrátě.

“The first principle is that you must not fool yourself, and you are the easiest person to fool.”

Richard Feynman

Jakmile víme, proč chceme trávit méně času na Twitteru, přichází otázka. Jak měřit progres? Pomohou nástroje jako buzer lístek od Petra Ludwiga. Ten funguje jako dozorce nad vašimi návyky. Můžete ho mít v papírové formě nebo v digitální formě. Já jsem si oblíbil aplikaci Habit Share. Ta se mi zalíbila z toho důvodu, že kombinuje dozorce a sdílení návyků s kamarády. Dozorce je jinými slovy tabulka pro zapisování návyků. A s vašimi kamarády můžete váš progres sdílet. To znamená, že pokud návyk nesplníte, kamarádům to vyskočí jako notifikace. Díky tomu máte extra motivaci pro plnění návyků. Protože když je plnit nebudete, ne jen, že budete za trapáka sami před sebou, ale uvidí to i ostatní. Něco jako když porovnáváte auto s pěti rychlostmi a auto s šesti rychlostmi. Na dálnici je to znát.

Můžeme se propojit na cestě za nejlepší verzí sama sebe. Stačí si stáhnout aplikaci a přidat si tento QR kód.

Profík a amatér

Někteří jsou zastánci toho, že po splnění návyku by měla následovat odměna. Já s tím nesouhlasím, nicméně to zmiňuji proto, že to může dávat smysl u návyků, kterých se chcete zbavit. Pro mě je odměna to, že jsem splnil to, co jsem chtěl. Vím, že pokud to splním i zítra a den poté, budu blíže ke svému ideálu. Rozdíl mezi profíkem a amatérem je v tom, že profík se ukáže každý den. I když chumelí. I když sněží. I když mrzne. Bez ohledu na podmínky, profík dělá svoji práci. Amatér se ukáže pouze, když se na to cítí.

Revize návyků

Málo, kde jsem četl rozvinutou myšlenku o revizi návyků. Myslím si, že je klíčová. Jeden z problémů je ten, že jakmile je návyk stabilizován, je to pohoda. Jde to samo. Už to není dřina. To se v mých očích ukazuje jako velký problém. Proč? Protože se nikam neposouváte. Stagnujete. Proto je velká škoda, že jsem v žádné knize o návycích o pravidelné revizi nečetl. Já ji dělám každý týden, nicméně feel free to experiment. Ptám se sám sebe na otázky jako:

  • Slouží mi stále tento návyk?
  • Jestli ne, tak jakým ho lze nahradit? Jak z něj udělat větší výzvu?
  • Dává smysl návyk měnit?

Goldilockovo pravidlo

Už jste se někdy ocitli v situaci, kdy se váš návyk stal tak automatickým, že je to brnkačka „ízi pízi lemon sqízi“ si říkáte. Už to pro vás není výzva. Ustanovili jste si novou počáteční lajnu. Návyk začíná být nudný. Goldilockovo pravidlo je pomůcka, která by měla tomu stavu předejít. Aby zůstal návyk dostatečně stimulující, musí představovat dostatečnou výzvu. Ne, takovou, že je nemožné jej splnit. Je to stejné jako když vám maminka ohřívá polévku a potom se vás zeptá: „Je dostatečně horká synáčku?“ a vy odpovíte „Je to tak akorát mami.“ To je místo, kde chcete operovat návyk. Ne-moc-lehké. Ne-moc-těžké. Tak akorát. Samozřejmě ne každý návyk dává smysl navyšovat. Někdy více úsilí neznamená lepší výsledek.

Sekvencování návyků

Když zmáčknete tlačítko ve výtahu, výtah zkontroluje jestli ve dveřích někdo nestojí, pomalu začne dveře zavírat. Jakmile jsou dveře zavřeny, odjede do vámi zvoleného patra. Tohle je sekvence pro výtah. To stejné můžete aplikovat na návyky. Funguje to skvěle na ranní rituál. A to protože nemusíte přemýšlet „co budu dneska dělat?“ Víte totiž, že zazvoní budík, vstanu z postele, vyčistím si zuby, osprchuju se, obleču se, udělám si kafe a jdu do práce. Jakmile si je rozepíšete, můžete sekvenci upravovat dle libosti. Tímto způsobem můžete na sebe navazovat mnoho návyků, které se pro vás stanou automatickými.

Co se bude dít dále?

Tento týden jsem měl menší krizi. Nebyl jsem si jistý, že to, co dělám je správné. Slyšel jsem pár nápadů, které mě donutili zamyslet se nad tím, co dělám. A možná, že to dělám špatně. Možná to dělám dobře. Tak či tak, chci pro následujících 6-12 měsíců změnit formát. Uděláme společně experiment. Doposud jsem psal tím stylem, že jsem se zeptal „o čem bych dneska mohl napsat?“ to dneškem končí. Nastává změna „školního“ řádu. Počínaje tímto článkem o návycích začínám sérii čtyř článků na stejnojmenné téma. Dvanáct měsíců se rovná dvanácti tématům. Měla by to být zábava. Důvod proto je takový, že půjdeme společně do větší hloubky. Měl jsem pocit, že se svými články chodím pouze po povrchu. A to je škoda. Věřím, že mě nový formát donutí být lepším sběračem kvalitních informací, o které se s vámi čtenáři podělím. A s rostoucí hloubkou se budu dostávat do neprobádaných končin, kde budu limitován svoji kognitivní kapacitou.

Until next Sunday

TT

Zdroje

James Clear – Atomové návyky

Petr Ludwig – Konec prokrastinace, nástroj Buzerlístek

Richard Feynmann

Aplikace Habit Share


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů