Láska ke knihám

Minulý týden jsem se bavil s kamarádem. Říkal mi, že má nedostatek motivace k dělání věcí, které sám ví, že dělat musí. Označme to jako prokrastinaci. V ten den mi řekl jednu myšlenku, která mi utkvěla v hlavě. Budu parafrázovat: „Podle toho, jak jsem se s tebou bavil Tome mi přijde, že knihy jsou tou cestou.“ Poté, co jsme se rozloučili, jsem si uvědomil, že jsem mu neprokázal laskavost a nešel víc do hloubky u tématu, které je mi tak blízké srdíčku. To je to, o co se budu snažit v tomto příspěvku. Jinými slovy, chci maličko nastínit svoji cestu ke knihám a jak mi pomohly v životě.

Kdybych se měl oslím můstkem přesunout do svého dětství. Jako malý jsem miloval pročítání encyklopedií. Fascinovaly/nují mě hlavně válečné tématiky. Jako třeba výpravy křižáckých rytířů, výprava vojevůdce Attily proti mocnému Římu nebo Čingis Chán a jeho drancovačky.

Jakmile jsem byl vcucnut do trychtýře českého vzdělávacího systému, tahle záliba se postupně vytratila. Řekl bych, že se transformovala na přímý odpor k literatuře. Ti, kdo se mnou trávili středoškolské roky, ví moc dobře, že jsem byl mílovými kroky od značení „čtenář“.

Až po maturitě mi došlo, jak je vzdělání důležité. No a protože moje akademické roky by šly označit těmito slovy: ignorace, nuda, lemplovství, sakramentsky velký počet shlédnutých seriálů a někdy dobré jídlo v jídelně (skvělé párky v rohlíku v bufetě, props bufetářce z GJŠ Zlín). Abych to shrnul. Cokoliv co se netýkalo školy, byla pro mě fata morgana. Můj myšlenkový proces vypadal… popravdě to ani nebyl myšlenkový proces. Bylo to černé na bílým, tak jak nás to učili v informatice. Jedná se o školu? Rychle dej ruce pryč. Nejedná se o školu? Jsem ALL in. I dont give a f*ck what it is.

Abych se vrátil k tomu, o čem to má dneska být. Chci podtrhnout, že vzdělání, je vědění. Říká se, že čím víc toho člověk ví, tím víc zjišťuje kolik toho neví. A je to fuckin truth!

“Not all readers are leaders, but all leaders are readers.”

Harry S. Truman

Knihám vděčím za to, kde teď jsem. Knihám vděčím za to, jaké vztahy mám s lidmi okolo sebe. Možná to bude znít přehnaně, ale řeknu to stejně. Knihy mi zachránily život. Aby to neznělo moc „cheezy“, tak to uvedu na zemskou rovinu. Knihy byly v mém životě kompasem. Řečeno jinak, ukázaly mi kde slunce hřeje nejtepleji.

Abych se vrátil ke kamarádovi, jehož jméno nebudu zmiňovat. Jako dárek dostal knížku konec prokrastinace. Jak komické? Úplně stejně jsem to měl já. Je to skvělá knížka. Pro chronického odkládače věcí to byla trefa na hlavičku hřebíku. Petr Ludwig tam zmiňuje koncept „kaizen“. To znamená velmi zjednodušeně koncept neustálého vylepšování. A tím může být opravdu cokoliv, pokud se jedná o zlepšení. Lepší způsob jak si ráno dělat kafe, jak lépe komunikovat se svými blízkými, lepší systém na učení, … (doplňte si cokoliv).

Knihy jsou i důvodem proč vůbec píši tento blog. Z jedné části je to fascinace literaturou a psaným textem. Druhá část je respekt a víra v to, že děláním této pravidelné činnosti bude můj a život mého okolí, doufám i čtenářů o trošku lepší. #kaizen

Jeden z důvodů, proč jsem chtěl odjet do Anglie byl ten, že si zdokonalím angličtinu. Už víte, že na střední jsem byl přeborník ve sledování seriálů. To znamená, že angličtinu jsem měl hodně na uších. V Anglii jsem se naučil číst knížky v angličtině. Přemýšlel jsem nad tím tak, že pokud budu mít možnost čerpat z anglických zdrojů, tím budu mít výhodu oproti Čechům, kteří tohle neumí. Věc se má takhle. Nějaký čas trvá, než je knížka přeložená z angličtiny do češtiny (jestli vůbec). Představte si pekaře. Ten, když upeče čerstvý bochník chleba, tak je křupavý, voňavý, prostě skvělý. A teď zkuste přijít do Alberta ve 20:13 a hledat podobný bochník. Nenajdete ho. Stejně to je s knížkami.

Lidé jako já, by měli přijmout myšlenku, že se budeme učit celý život. Co fungovalo pro mě je udělat si ze vzdělávání každodenní rituál. Řečeno jinak: udělat vzdělání prioritou. Upřímně si nemůžu vzpomenout na den, kdy jsem alespoň na minutu nedržel v ruce knížku nebo kindle app, kterou aktuálně rád používám.

Jaké knížky mám nejraději? Osobně se nejvíc přikláním k naučné literatuře a životopisům. Životopisy jsou skvělé v tom, že získáte perspektivu dalšího člověka. Můžete se dívat na svět jinou optikou. Můžete si přečíst o tom, jaké chyby udělali velikáni jako Marcus Aurelius, Warren Buffet, Elon Musk či Mahatma Ghandi. Nezní to skvěle? Trávit společný čas s takovými lidmi? Nahlédnout do jejich světa? Jak nad věcmi přemýšlí? Říká se, že se učíme z vlastních chyb. Vezmu to o level výš. Co když se budu učit z chyb ostatních, abych nemusel ztrácet energii děláním všech přešlapů sám?

Jediný problém s knihami na který jsem za 2 roky každodenního čtení narazil je tento. Kupuji si víc knížek než stíhám přečíst. Velký smolíček. Proto jsem si tento rok přál od Ježíška, aby mi nadělil pod stromeček 48 hodin v jednom dni. Chtěl jsem víc času na čtení, víte? Víte co mi přinesl? COVID-pozitivní rodinu (I’m not even joking. Všichni jsou už v pořádku pokud vás to zajímá).

Until next Sunday

TT