Kulatý stůl (Q&A)

Pro tentokrát to bude neobvyklý formát Q&A (questions and answers). Rozhodl jsem se proto, že mi je zaslal Petr Němeček jako přípravu pro firemní meeting, který byl na téma osobního rozvoje. Bez dalšího odkládání. Tady jsou moje odpovědi.

Jednou ze zásadních rolí v osobním rozvoji je analýza vlastní osobnosti. Nejznámější např. Gallup strengthsfinder, How to Fascinate, Lumina learning atp. Jaké typy analýzy své osobnosti jste absolvovali, případně pokud žádné, tak jak si vyhodnocujete své silné a slabé stránky? Co vám to přineslo?

Test, který považuju za nejhodnotnější je od Kanadského Psychologa Jordana Petersona (www.understandmyself.com), zkoumá tzv. big five. Když bych měl parafrázovat slova Petersona, tak se jedná o jeden z nejlepších testů, které existují (to mohou být samozřejmě marketingové kecy, ale vzhledem k jeho dlouhé praxi jako klinický psycholog mu věřím). Test vám vyjádří patřičné hodnoty k těmto proměnným:

• Agreeableness: Compassion and Politeness
• Conscientiousness: Industriousness and Orderliness
• Extraversion: Enthusiasm and Assertiveness
• Neuroticism: Withdrawal and Volatility
• Openness to Experience: Openness and Intellect
  
  

Ke každé z těchto oblastí dostanete hodnotu od 1-100 a k tomu komentář co to v praxi znamená. Pro příklad, lidé co jsou extravertní mají větší šanci, že budou podnikat než lidé introvertního charakteru. Či třeba, že ženy jsou v průměru méně asertivní než muži. A list by mohl pokračovat dál.

Testy osobností jsou super pro začátek (pokud jste například středoškolák nebo vysokoškolák). Každopádně nejsou samospasnými nástroji. Jsou to jen nástroje. A proto se s nimi musí pracovat, jinak budou rezavé. Co tím myslím? "Know thyself" jak je psáno v Bibli je dlouhodobý proces. Málokdo má to štěstí, že ví od útlého věku kým chce v životě být. Kobe Bryant to věděl když mu bylo 7, Warren Buffet to zjistil, když byl v pubertě. Tím si, ale netřeba lámat hlavu. Jsou to vyjímky potvrzující pravidlo.

Jsem si jist, že testů existuje hromada a bylo by super, kdybyste se podělili o vaše zkušenosti s osobnostními testy. Když to bylo řečeno. Dám za mě typ na denní rituál, který slouží k hlubšímu sebepoznání. Za ty roky se mnou zůstaly 3 hlavní: 

1. Meditace (více ve článku "Meditace jako benchpress pro rozsah pozornosti")
2. Vedení si vlastního deníku zaměřený na sebereflexi (viz foto). Když nad tím teď přemýšlím, tak by bylo cool napsat článek na téma psaní.
   
   
   
   
   
3. Cvičení. A tady platí jedno pravidlo: "cokoliv čím zvedneš prdel ze židle". Kdybych byl víc specifický, cokoliv co vás dostane mimo zónu komfortu. Je jedna věc dělat si testy osobnosti, meditovat, deníkovat a bůh ví co dalšího. Když kontext ve kterém si testy děláš je takový, že jsi doma, tam je teplo, jsi najezený a v bezpečí. Myslím si, že je samo o sobě těžké dát sám sobě kritickou zpětnou vazbu a o to je vtipnější, že když se to jedná druhých lidí, máme nesčetně doporučení, co by měl člověk dělat. V newsletteru od autora Jamese Cleara jsem četl zajímavou myšlenku (budu parafrázovat):

"Rada, kterou dáváme ostatním lidem je nejspíš to co bychom sami měli dělat."

Právě to vykročení ze svojí zóny pohodlí vás naučí, jak reagujete v náročných situacích.

Co je podle vás kromě výše uvedeného dalším nutným předpokladem pro to, aby se člověk věnoval osobnímu růstu?

Ochota se učit. To je celé. Problém je, že jí je stejně jako mikročipů do aut. Málo. Na instagramu jsem před rokem postoval statistku kolik procent Američanů čte. Pokud byste každý den usedli s knihou v klíně na 1-2 hodiny budete patřit mezi jedno 1% lidí.

Z jiné studie vycházelo, že lidé co v průměru četli 30 minut denně měli delší život o 2 roky než jejich vrstevníci. A to je prosím pěkně cool.

Chápu to, že je to těžké. Nepomáhá tomu fakt, že existuje nespočet možností, které se zdají být lukrativnější než kus papíru. Možná se na to zkuste podívat jinak.

Kolik lidí vidíte na ulici s knížkou? Kolik lidí vidíte si číst ve vlaku? Je to opravdu málo a tam mířím. Je to ten pocit, který máte když si nesete v ruce svoji knížku. Pocit jedinečnosti. Že jsem "outlier" (někdo kdo vystupuje z řady). Já to miluju.

A druhý pohled je ten, že sociální sítě nám (mileniálům) nemůžou přinést tolik užitku jako kurevsky dobrá kniha. Facebook a Instagram jsou flex sítě. Nepamatuju si, že bych se na nich dozvěděl něco poučného. Jsou super na spojení s přáteli, ale ne na budování osobnosti. YouTube a Twitter jsou z téhož pohledu na vyšší úrovni. A ano, pokud sledujete kvalitní tvůrce, můžete se dozvědět prakticky cokoli. I přesto si myslím, že hlavní rozdíl mezi nimi je v hloubce. Pro někoho kdo vnímá hloubku jako krásu je to "no-brainer".

A v neposlední řadě je to solidí úroveň angličtiny. Taková, která vám umožní čerpat z anglicky psaných zdrojů. Nutno říci, že se nejedná se o nutnost (jak napovídá otázka), ale velmi to pomůže. Většina psaného textu na internetu je v angličtině. A proto pokud zvládáte čerpat z anglických zdrojů, máte velkou výhodu. Hodně knih se do českého překladu nikdy nedostane a to je strašná škoda, protože tím ztrácíte přístup k "fresh informacím".

Abych nebulíkoval. Fresh neznamená nutně kvalitní, častokrát jsou to tzv. "timeless" knihy, které jsou top strop. Řečeno jinak knihy, které přežili test času.

Gamechangers v osobním rozvoji. Nazývám tím situace, které vás raketově pomohou dostat na další úroveň. Narazili jste v životě na nějaké gamechangers? Pokud ano, jaké to byli a čím pro vás byli prospěšné? 

Jsi průměrem 5 lidí se kterými se nejvíc stýkáš. Finančně, emočně či fyzicky. Vybírej si svojich 5 opiček pečlivě.

Kanadský psycholog Jordan Peterson mi představil jedno téma, které je dle mého strašně fascinující. Tím je koncept obětí.

Někteří z vás budou znát biblický příběh Caina a Abela. Cain a Abel byli synové Adama a Evy. Cain obstarával ornou půdu, kdežto Abel se staral o stádo ovcí. Jednoho dne přišli bratři k bohovi s obětí. Abel přinesl plody ze své zahrady a Cain přinesl prvorozenou ovci. Bůh byl potěšený z daru od Abela, ale Cainův dárek ho nijak neohromil. To Caina naštvalo a posléze Abela zabil a byl za to od Boha potrestán vyhoštěním.

Většina z nás dělá oběti automaticky a vědomě o nich nepřemýšlí. Stejně tak jsem to měl já. Obětujete čas s rodinou, abyste mohli vydělat na živobytí. Což je samozřejmě správně. Účty se sami nezaplatí. Mířím tam, že je možné s konceptem obětí aktivně pracovat a využít ho ve svůj prospěch. Co to znamená? Ptát se na těžké otázky.

Jedna z nich je hodná vyzdvihnutí. Píšete si? Jakou největší obět musím udělat pro dosažení svého cíle? Důležité doplnit, že to co hodláte obětovat pro vás musí mít hodnotu. Vzpomeňte si na příběh Caina a Abela. Obětovat prvorozenou ovečku je něco jako, kdybyste obětovali svoje panictví (men only, sorry). Čekali jste, že to bude super, ale stálo to za hovno.

Oběť musí mít pro vás velkou hodnotu, proto taky používám slova "největší". Čím větší oběť, tím větší odměna. A zde doporučuju si udělat návyk a takové myšlenkové cvičení pravidelně aplikovat. Já ho například dělám pokaždé, když potřebuju alokovat víc času do konkrétního projektu. Vždycky musí něco být upřednostněno na úkor něčeho druhého, pokud tedy nejste Elon Musk.

Speed reading. Zlom pro mě byl tehdy, kdy jsem zjistil, že můžu číst více knížek za menší čas a mít ze čtení lepší zážitek. Jak to funguje? Základní princip je postavený na statistice, že průměrný člověk čte rychlostí 300 slov za minutu. Díky tréninku rychlého čtení je možné (vycházím ze svých experimentů) tuto rychlost zdvojnásobit v řádu dnů, ne li hodin, pokud jste šikovní.

Doporučuju mrkout na video od Timma Ferrisse

Žijeme v době, kdy existuje obrovská spousta inspirace kolem nás, kterou vlastně člověk nemůže vůbec pojmout. Jak filtrujete to, co si k sobě pustíte a co už ne?

Když mi bylo 15, tak jsem pracoval přes letní prázdniny v McDonalds. Tam jsem musel dodržovat určitý systém práce. Jeden z těchto systému byl ve zkratce FIFO (first in, first out) A já to s dovolením upravím na GIGO. Garbage in, garbage out. To znamená, že si dávám pozor co si k sobě za informaci pustím. A to může být cokoliv. Písnička. Blog. Knížka. Film. Věřím, že stejně jako našich 5 opiček nás konzumované informace ovlivňují. Big time.

Čtěte staré knížky. Něco co bylo napsáno před smartfounovou érou. Něco co ustálo test stovky let. Je to něco jako balzám pro duši.

Jaké je vaše životní “proč”? Jak jste si k němu došli a jak jej v čase updatujete? Pokud své proč neznáte a nehledáte jej, co vás k tomu vede. I to je zajímavé rozebrat.

První pravidlo je, že chci dělat práci, která má smysl. A to se prolíná do pocitu, který chci mít před tím než se obrátím v prach. Chci mít jistotu, že jsem udělal svět lepším.

Dělím život na dvě základní části:

1. Experimenty. Ty jsou z pravidla na dva týdny. Jsou to v podstatě blbůstky se kterými si hraju a dělám to protože mě to baví. Například v pondělí spouštím 2 týdenní experiment s běžícím pásem, který si dám pod stůl u kterého stojím a pracuju.
2. Projekty. Ty trvají 1-5 let, ale není to pravidlem. Jsou delšího charakteru. Volba delších projektů je trošku náročnější na RAMku a proto mi rozhodování trvá. Nechci impulzivně říkat ano, věcem, které mě neposunou správným směrem. Vypůjčil jsem si jednu pomůcku od Timma Ferrisse a přijde mi to skvělé pro výběr projektů.

Co když projekt skončí naprostou katastrofou, nepodaří se mi dosáhnout cílu, které jsem si stanovil, bude to selhání na plné čáře. Jaké dovednosti díky procesu získám, jaké vztahy vybuduju, co se tím naučím?

A myslím si, že pokud takto budete přistupovat k delším projektům. Není možné selhat. A ba naopak. Selhání jsou jednodušší na vstřebání, protože víte, že se učíte něco cenného. A jak to v životě chodí. Shit happens. Karty jsou občas proti tobě. S tím nic dělat nejde. Důležité je vědět svoje proč. A pokud nejsi vázaný na výsledek (něco co nelze ovlivnit), ale na proces (to sakra můžete ovlivnit), tak nejde prohrát. Takto jsem přistupoval k ANTEE, ke škole a k blogu, který teď čtete.

Jaká je za vás dark side osobního růstu? Co musíte obětovat?

Musíte obětovat čas. Častá výmluva je: "já nemám čas". Bullshit. Jen to pro tebe není důležité. Každý má 24 hodin. A je na tobě s nimi uděláš.

Dark side osobního růstu může být, že si uvědomíte, že vaši kamarádi nejsou opravdoví kamarádi. To nevadí. Najdete si nové a lepší.

Pozitiva, které vzdělávání má dle mého absolutně převyšují negativa. Za to kde v životě jsem vděčím samostudiu. Není to díky škole. Není to díky kamarádům (i když ti taky pomohli) Ale je to mým hladem po vědomostech. Možná lepší slovo je zvědavost.

A ta je nesmírně zajímavá. Funny enough. Je to právě ta vlastnost, která je z dětí vymlácena. Je špatně když se zajímáš, nechceš přece vypadat jako šprt. To je špatně. Zvědavost je extrémně důležitá. Dokonce bych řekl, že je důležitější než výše tvého IQ.

Pokud ti nevadí vypadat chvíli hloupě a pokládat stupidní otázky, můžeš dělat cokoliv. Umožní vám se ptát na správné otázky. Být světlem ve tmě, které se snaží najít cestu ven je mnohem lepší než být krysa, která je spokojená tam kde je.

TT