Jak hledat pravdu ve světě kde se každý označuje za guru

Je fantastické, že žiji v 21. století a díky internetu si mohu najít mentory bez jejich vědomí či souhlasu. Problém je v tom, že trpím vysokou mírou důvěřivosti. Když slyším jednoho ze svých mentorů mluvit, akceptuju to co říká jako dogma. Není to nutně zlé, jako batolata to děláme přirozeně. Učíme se jak se pohybovat v novém světě mimo dělohu. Takže si myslím, že je to do určité míry nápomocné.

Koneckonců, kdybychom měli faktčekovat každou informaci, která se k nám dostane, nebudeme dělat nic jiného. Ačkoliv si myslíme, že jsme racionální, emoce hrají velkou roli při adoptování nových postojů. Tudíž si myslím, že si do velké míry vybíráme pocitově komu budeme věřit a komu ne.

Na Youtube jsem sledoval zasedání amerického senátu s Markem Zuckerbergem (doporučuju kouknout) a došel jsem k závěru, že mu nevěřím ani nos mezi očima. Je to logické? Absolutně ne, je to jen moje domněnka vytvořená na základě dojmu, který jsem z jeho vystoupení měl. Jiného dne jsem sledoval rozhovor s CEO Twitteru Jackem Dorseym a ten na mě působil opačným dojmem. Vysoká integrita. Snaha pro zlepšení. Otevřenost konstruktivní kritické zpětné vazbě. Jinými slovy, zásadní faktory, které jsem u Zuckerberga neviděl. Možná je fér konstatovat roli kontextu ve kterém byly rozhovory vedeny. Jeden ve studiu Joea Rogana a druhý v americkém senátu. To bych přirovnal k tréninkovému zápasu s kamarády kde je v sázce prakticky nic vs finále Olympijských her kde sportovci trénují 4 roky, proto aby vyhráli. Je spravedlivé se domnívat, že pokud by si pánové vyměnily židle, stejně tak by si přesedla moje domněnka. Pravděpodobně. Nicméně z toho důvodu jsem na tento myšlenkový vlak nenastoupil. Pointa je taková, že moje vnímání nebylo zdaleka racionální.

Jedno pořekadlo to vystihuje dokonale.

“důvěřuj, ale prověřuj”

Když není možné si každý fakt ověřit, jak se má člověk orientovat v postmoderním světě přesyceném informacemi?

Nutno říci, že si nejsem jistý kvalitou moji odpovědi a tudíž vyzívám vás čtenáře k vlastnímu bádání po odpovědi. Když už se ptáš Tomáši, já bych dělal něco takového. Věřím, že otázky jsou mnohem silnější než jejich protipóly - odpovědi, proto bych si vytvořil checklist otázek. Ten by mohl vypadat nějak takto:

1. Co prokazuje jeho/její expertízu? Jaké má úspěchy?
2. Jsou jeho/její poznatky postavené na praxi nebo teorii?
3. Jaká je jeho fanouškovská základna? Co mají fanoušci společného (charakteristiky)?
4. Na stupnici od 1-10, jak moc bych ho/ji doporučil svému nejlepšímu kamarádovi?
   Pokud číslo není 9 nebo 10, jinými slovy Derick Sivers a jeho “HELL yes” pravděpodobně to za to nestojí.
5. Je to někdo koho bych pozval na svoji oslavu narozenin?
   Přidám kontext, protože to voní obrazností, ale smrdí nejasností. Dalo by se to přirovnat k tvorbě seznamu pozvaných na oslavu narozenin. Host na tebe bude mít vliv. Budeš ho poslouchat. Vstřebávat jeho myšlenky, slova, emoce. A právě proto je klíčové jestli jste na “stejné vlně”. Jinými slovy, sedí ti jeho/její komunikační styl?

Pro příklad. Vezměme si studijní učebnice. Každý jednu otevřel a tudíž jste si mohli všimnout jedné společné vlastnosti. Jsou zatraceně nudné. Vlastně jsou tak nudné, že kdybych byl v kůži Robinsona Crusoea a jediné co bych s sebou na opuštěném ostrově měl byla učebnice, první den bych ji použil na podpal táboráku. Tudíž autor/ka takové učebnice, i přes nepopíratelnou erudovanost, by pozvánku nedostal.

Pamatujme, že jsme lidé. Děláme chyby. Zapomínáme a paměť nám nefunguje tak skvěle jak si myslíme. Pamatuješ na ten moment kdy sis říkal, že na to nemáš? Kdy ses cítil jako outsider? Má to dokonce jméno: imposter syndrom. Tak hádej co? Každý člověk ho pociťuje.

Další “nedostatek” našeho programování který je radno dávat pozor je takzvaný “confirmation bias” O co jde? Je to hledání odpovědí, které jsou v souladu s našimi domněnkami a záměrné ignorování protiargumentů.

V podstatě to hraničí s tím, že bychom měli být psychologové s tréninkem kritického myšlení. Ano i ne. Není nutné se stát psychologem, stačí si osvojit základní principy lidských sklonů (biasů) Stará dobrá wikipedie bude dostatečná. Je smůla, že ve školách neučí kritické myšlení a doufám, že je v tuto chvíli všem jasná jeho důležitost.

Uzavřu to jednoduchým cvičením sebereflexe. Za co jsi ve svém životě vděčný? Napiš si seznam věcí za které si vděčný, klidně popiš celý papír. Všechno bude lepší. #noBS

TT