Egyptský obchodník profesionál

Jsme v Egyptě a sedíme v mikrobusu plném Slovinců a Egypťanů. Máme namířeno k pyramidám v Káhiře, a naše průvodkyně nám říká

"Dejte si pozor na prodejce. Budou vám dávat různé věci a přitom se tvářit, že jsou zadarmo. Nebavte se s nimi a hlavně si od nich nic neberte, budou po vás chtít peníze. A dejte si majzla na černoušky s velbloudy. Pokud si s jedním z nich uděláte fotku na které je velbloud jen jako pozadí, nedivte se, že vám přijde slovní faktura. Budou to argumentovat ‘this is my camel bro, give me some for the picture’”

Říkám si, co asi tak ví? Dorazíme k pyramidám a v mžiku se k nám přiblíží černoušek s křivými zuby a začne nám dávat turbany (budeme mu říkat Jumbo) Říkám mu “we are good, thank you” Jumbo byl v ten moment jako závodní kůň s klapkami přes oči. Dobře pro něj. Moji námitku ignoruje a pokračuje dál. Teď už přitvrdil a turbany zabalené v plastovém igelitu mi doslova vráží mezi ruku a hrudník. Naznačuju mu, že od něj žádný turban nechci. Jumbovi to nestačí a stupňuje své úsilí a říká “take it, it’s free bro”. I když mu nevěřím ani slovo, slyším slovo “zadarmo” a tak svolím a turban si beru. Co by se mohlo pokazit? Druhý turban Jumbo dává mé přítelkyni. Já mezitím přemýšlím jak turban zajistit. Napadá mě si ho strčit do batohu. 

Shazuju batoh se zad a začínám rozepínat kapsu. Jumbo to vidí a rychle zakročí se slovy “no, no, put it on bro” a turban mi vezme z rukou a začne ho rozbalovat. Kurva. Zajištění turbanu nebude tak jednoduché jak jsem si myslel. Co jsem si myslel? Jumbo to nedělá poprvé. Jumbo je profík. Tohle je jeho píseček. A to doslova, je to jeho poušť. Jumbo mi úspěšně nasadil turban a dává znamení mé přítelkyni ať nás vyfotí se slovy “take a picture”. Ok. Aspoň ho mám na hlavě, říkám si. Mohlo to dopadnout hůř.

Z ničeho nic se zjeví další černoušek, toho nazveme Karamelka, protože má s sebou velblouda. Nebudeme se pozastavovat nad myšlenkovými pochopy pro ono jméno. Jakmile máme s Jumbem fotografie, které se určitě vlezou do předsvatebního alba, Karamelka mi začne podávat bičík pro jeho velblouda a naznačuje mi ať si ho vezmu do ruky a vyfotím se s jeho velbloudem. O oou.

Pamatujete na to co nám říkala průvodkyně? Úspěšně jsem udělal pravý opak. Šikovný chlapec. Jde vidět, že Karamelka a Jumbo měli podobný výcvik, jelikož Karamelka nebere “ne” jako platnou odpověď. Snaží se svůj bič prostrčit do svárů mé dlaně. I přes Karamelkovy nadlidské vyjednávací dovednosti mu říkám, že si jeho bič nevezmu. Vím co by následovalo. Fotka a fakturace. Už mám dost. Přítelkyně není nadšená, že neumím poslouchat rozkazy a že vždycky udělám pravý opak toho co je mi řečeno. 

Jumbo s Karamelkou nejsou nadšeni. Chceme odejít. Karamelka se rozhodne po porážce změnit tok jeho myšlenek a začně přemýšlet nad tím, co bude dnes na večeři. Odcházíme. Jumbo nás pozoruje odcházet a nevypadá, že jsme mu dali to co chtěl.

Jumbova mimika v obličeji se společně s jeho křivými zuby mění na vlka, který byl dlouho bez potravy. Vypadá to, že se každou chvíli promění na Sandmana a začně pojídat pyramidy. Jsme otočeni zády a slyšíme Jumba jak si mumle “you give me a something small?”

odpovídám “no bro, we don’t have any cash, not to mention that you said it is for free”. Samozřejmě. Nic není zadarmo. Musím to několikrát zopakovat než Jumbo chápe, že z nás nic nedostane ani kdyby nás rozkrájel na kousky. Jumbo už téměř kompletně dokončil proměnu na hladového vlkodlaka a říká nám “give me everything back bro” S tím nemám problém. Hlavně ať tady nejsem na Jumbovu prěměnu. 

Obdobných setkání bylo mnoho a možná budou obsahem budoucích článků. Mým cílem bylo poukázat na pár obchodnických fíglů se kterými se při cestách do Afriky můžete setkat. Všichni obchodníci se kterými jsme měli tu čest používali jeden ze základních principu psychologie - reciprocity. Ta říká, že lidé, kterým jsme prokázali laskavost jsou přikloněni k tomu, aby nám laskavost oplatili. A to se přenášelo do praxe tak, že vám dávali dárky. Pozvali vás na čaj, nabídli vám ochutnávku, uvázali vám turban okolo hlavy...jenže ony to nebyly jen tak ledajaké dárky. Byly to návnady pro větší úlovek. Vaší peněženku. 

Teď to možná bude znít jako, že každý obchodník vás chce okrást. To určitě ne. Ta hyperbola se zdála vhodná proto, aby bylo jednoznačné, že není v pořádku pomocí psychologických principů tlačit lidi do rozhodnutí o jehož správnosti nejsou přesvědčeni. To zavání manipulací.

Jedna nebo druhá otázka, kterou jsem od nich slyšel nejčastěji byla A: where are you from? B: what is your name? Po moji odpovědi na otázku A) jsem k mému překvapení častokrát slyšel naučené české fráze. Nejčastěji “jak se máš?” nebo “ahooj”. A druhá otázka je klíčová. Je to naše jméno. Carnegie říká ve svoji známé knížce ‘Jak získávat přátele a působit na lidi’ že každému člověku zní nejsladšeji jeho vlastní jméno. 

Já a Jumbo:

“Travel makes one modest. You see what a tiny place you occupy in the world” – Gustave Flaubert

TT