Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Blog > Všechno, co si myslím, je špatně

Všechno, co si myslím, je špatně



Řekl bych, že 99,99% lidí co můj blog čte jsou literárně obratní, jinak byste logicky nemohli právě číst, co píši. Literárně obratní myslím, že umíte číst a psát, o tom na jaké úrovni se bavit nechci. Všichni z nás máme tuhle možnost, ale přijde mi, že málo z nás ji umí naplno využít. Využít psaní na něco smysluplnějšího než napsání diktátu na jedničku (to mi stejně nikdy nešlo). Filozof René Descartes řekl „I think, therefore I am“ pokud to jméno slyšíte poprvé, tak nejste sami (pro ty, co tohle jméno slyší poprvé, tak čau, jsme na tom podobně, thanks to Google for fact-checking) a psaní je v podstatě forma přemýšlení jen s tím rozdílem, že se přemýšlení odehrává na papíře či na klávesnici.

Co tím chceš říct?

Point je takový, že lidé přemýšlí málo a nebo přemýšlí nad triviálními věcmi. Jinými slovy to, co je důležité zůstává v mysli tabu a to, co by na naší mysli vůbec nemělo být, je na pořadu dne. Myslím si, že každý z nás v životě udělal nějakou k*okotinu, které litoval. Samozřejmě i já se řadím do této kategorie. Když jsem tyhle výsery (pardon za tu mluvu, ale ono se jedná o velmi přesné vyjádření skutečnosti) analyzoval, tak jsem u sebe došel k jednomu závěru. Ale ještě než tam půjdu, chci ujasnit jednu věc a to: výsery a kokotiny beru jako chyby, které jsou velmi hloupé a poměrně jednoduše se jim šlo vyvarovat, kdyby došlo k prosté evaluaci situace. Řečeno jinak: kdybych nad nimi alespoň sekundu přemýšlel.

Vůbec sem neřadím chyby, které byly se záměřem určité ambice (ať už je vaším cílem cokoliv), to ne, právě naopak. Věřím tomu, že chybovat je lidské a čím víckrát si nabijeme hubu, tím blíže k cíli budete. Výser je moje definice chyby, která je tak stupidní, že k ní nemělo dojít. Je to taková ta situace, ve které jste se neměli ocitnout a nutno dodat, situace, která ani maličko nesouvisí s tím kam míříte, neboli co je vaším cílem. Možná si ale říkáte: „Hele Tomáši počkej, vždyť jsi říkal, že chybovat je lidské? Kam se to podělo?“ Ano, to sice tvrdím, ale je důležité rozlišit chyby z ambice a chyby z hlouposti. To jsou dva různé tábory. Ten první je nutný k posunu na vyšší úroveň a nechť při vás stojí bůh při všech těch držkopádech. Nicméně ten druhý tábor je chyba z velmi hloupého či dokonce triviálního důvodu. Jinými slovy, pár vteřinami přemýšlením se ji dalo předejít. Nazveme si tyto chyby bezmyšlenkovité výsery. Než budete číst dál, dejte si pár minut na pátrání ve své paměti, jestli na takové výsery narazíte i u vás.

(Pár minutová přemýšlecí pauza a potom scroll down)

 

 

 

 

Po analýze svých bezmyšlenkovitých výserů jsem došel k velmi prostému závěru a to, že chvíle přemýšlení jim mohla předejít. Můžete si říkat „To chceš ať filozoficky zvažujeme kolik rohlíků mám koupit?“ Určitě ne, jen si myslím, že efektivní přemýšlení nad zásadními otázkami, bude mít ultimátně pozitivní dopad na váš život a život lidí okolo vás lepší. Možná si říkáte „to zní hezky a prostě Tome“. Ano, prosté to je, jednoduché nikoliv.

Žijeme v době, která je plná „get rich quick“ schémat a nikomu se nechce čekat déle, než den na plody jejich semen. Je potom bolestné, když slyšíme „dobré věci chtějí čas“. Vidíme krásné tváře na sociálních sítích, nicméně to, co je opravdu za touhle fasádou, je málo komu známé. Jak už víte, nejsem fanoušek sociálních sítí a to, protože cítím jak falešně tam mohou lidé působit (doufám, že se jednoho dne naučím „socky“ používat k něčemu smysluplnému). Upřímně mě nezajímá, jakou má člověk fasádu. Kdybych byl fasádofil, tak jezdím po vesnicích a okoukávám fasády (zdravím tímto Honzu). Mohli byste říci „O co ti teda jde Tomáši?“ Zajímá mě, jací lidé jsou v jejich nitru. Jestli je to někdo s kým bych chtěl být přítel do konce svého života. A to se nedozvím tak, že budu stalkovat jejich instagramový účet. Než se přesuneme dál, chci se podělit o jednu zajímavou otázku na vztahy: Chtěl bych trávit společné chvíle s tímto člověkem po celý život?

Tato otázka dává větší smysl, pokud se jedná o nábor zaměstnance, protože v práci trávíme alespoň 1/3 celkového času a pokud je vám daná osoba proti srsti, nepotrvá dlouho a tahle disbalance začně dělat neplechu. Každopádně skáčeme zpátky k tématu a to seznamování se s druhými lidmi.

Poznávání druhého člověka je tvrdá prácička, která trvá mnohem déle než pár klepnutí na telefonu. Dle mého je to mix aktivit, které by mohly vypadat nějak takto: naslouchání, nezaujaté pokládání otázek a upřímná zvědavost. A je to právě zvědavost, která umožňuje, aby naslouchání a pokládání otázek bylo real. Každopádně neříkám, že jedno nemůže žít bez druhého, nicméně když už se označuji za idealistu, tak ideální stav by vypadal nějak tak.

To, co jsem vám dnes tady a v minulých příspěvcích představil, bylo moje přemýšlení na klávesnici. Berte to prosím tak, že všechno o čem tady nahlas přemýšlím, je špatně. Je faktem, že budu vděčný komukoliv, kdo poukáže na nedostatky mého přemýšlení.

Všechno, co si myslím, je špatně

A když se nad tím zamyslíte, tak je to krásná myšlenka. Představte si, že něco tvoříte a víte, že 99% vašich tvrzení je chybných. Veškeré úzkosti letí honem z okna ven. Vy jim máváte a říkáte „Páaapááaa“. Pro autora je to osvobozující myšlenka, a nejen pro autora. Myslím si, že obecně pro každého je to krásný mindset. Říkáte si „Většina toho, co vím je špatně a já čekám na někoho, kdo mi pomůže pochopit pravdu takovou, jaká je.“ Je to krásné, protože vás to nastaví do pozice nováčka. Nováček je pokorný, protože ví, že nic neví. Nováček má hlad po informacích, chce se dopídit toho, jaká je ta pravda. Možná chcete říct „Co je pravda?“ a tam už se dostáváme do mělkých vod mého intelektu. Moje odpověď bude pro mnohé nedostatečná. Když bylo řečeno, že moje odpověď bude stát za prd – řeknu vám, že je na každém z nás, abychom za použití zdravého rozumu poznali, co pravda je. Další námitka, která může vzniknout je „Ale Tome, co když bude autor s vědomím tvořit díla, která jsou podřadná jeho schopnostem?“ Je to tak. Tady platí pochopení toho, že to nad čím má kontrolu je pouze a pouze úsilí, které do tvorby investuje, a proto maximální nasazení je jedna a jediná cesta k nějakému ideálu.

Závěr

Konečně se můžu dostat k tomu, co jsem chtěl tímto článkem říci. Přemýšlení na papír či na klávesnici je osvobozující proces. Proces, kdy dostanete svoje myšlenky z hlavy ven a tím sami sobě umožníte se na věci podívat z čerstvé perspektivy. Často přijdete na řešení ke zdánlivě nezvladatelným problémům. Mrzí mě, že nás takové věci neučí na školách. Vzdělávací systém není postavený na to, aby vychovával samostatně smýšlející dospělé pro 21 století. Je postavený na tom, že potřebuje pracovníky, kteří jako ozubené kolečka zapadnou do systému a nebudou klást těžké otázky, bořit status quo, vyzívat autority, skákat do neznáma.

Já si myslím, že nejvíc potřebujeme lidi jako je Elon Musk. Elon je dle mého velmi inspirující charakter a to má mnoho aspektů. Pro začátek, když zakládal jednu z jeho společností – SpaceX, ta se specializuje na tvorbu raket, takže ano, real rocket science shit – odhadoval, že existuje 10% šance na to, že firma uspěje. To chce pořádné koule, abyste na šanci 1 z 10 vsadili svoje životní úspory. Vesmírný průmysl je zajímavý a to proto, že je velmi málo hráčů na trhu. Dokonce některé státy se odhodlaly postavit si vesmírnou flotilu a neuspěly. Elon si spočítal, že je možné cenu na výstavbu rakety zredukovat na 2%. I přesto, že statistiky byly proti němu, ho to od konání nezastavilo. Elon říká, že pokud by neudělal nic pro to, aby umožnil světu levnější cestování vesmírem, sedět s realitou by pro něj bylo bolestivější než samotný neúspěch z budování vesmírné společnosti.

Potřebujeme víc lidí jako je Elon. Víc lidí, kteří dokáží nezávisle přemýšlet. Víc lidí, kteří vyzívají status quo. Víc lidí, kteří budují komunity s pozitivním vlivem na okolí. Víc lidí, kteří budou stavět rakety, které z nás udělají multiplanetární druh. Víc lidí, kteří budou vykonávat pozitivní změny ve světě. Víc lidí, kteří chtějí pomáhat. Otázka: Kdo bude další Elon? Odpověď je: Na tom nesejde. Každý kdo má internet, počítač a záleží mu na tom, aby byly věci lepšími může něco změnit. Nazval bych to superschopností, které je radno využít.

 

Dejte mi vědět, co si myslíte a zase příští neděli.

See ya later

TT


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů