Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Blog > Operační systém z antického Říma

Operační systém z antického Říma



Dokážu si představit, že život v Římě musel být dobrý kolotoč. V ulicích plavaly chcanky, toho, kdo si to mohl dovolit, obskakovali otroci. Ten, kdo ne, byl sám jedním z nich. To nezní jako happyend, a i přesto to fungovalo. A že to bylo kruté, nespravedlivé, anebo pro římské občany: „úplně normální“. Představte si, jak by se na nás díval Marcus Aurelius: „to je ale divná doba, všichni čumí do nějakých hranatých věcí a ťukají do nich. Co to je? Kde jsou otroci?“ anebo „vysvětlí mi někdo, proč lidé z 21. století čtou můj deník?“. Tím jsem se dostal k jádru dnešního článku, a tím je Stoická filozofie – a jak už jsem nakousnul, patří do ní i Meditace Marcuse Aurelia, což byl jeho deník, kde přemýšlel nad filozofickými otázkami té doby. Nutno podtrhnout: jeho osobní deník. Tady vám dám malou ochutnávku.

 

To what use then, I am now putting my soul? What do I now have in this part of me called the directing mind? What sort of soul do I have after all? Is it that of a child? A boy? A woman? A despot? A wild animal?

 

Tento rok to bude 1841 let co Marcus zemřel a přijde mi fascinující, jak nadčasové jeho myšlenkové pochody jsou. Jak už vám nejspíš došlo, jsem fanouškem Stoické filozofie a má to svůj pádný důvod. Tim Ferriss o Stoicismu mluví jako operační systém do vysoce stresového prostředí. Není neobvyklé, že vidíte v USA sportovní týmy, které doopravdy ztělesnily tento způsob života. Majitel NFL (americký fotbal) teamu Michael Lombardi řekl tohle o Stoicismu:

What professional athlete or coach (past or present) best represents the ideals of Stoicism to you? Why?

 

Basketball great Tim Duncan of the Spurs comes to mind as a great Stoic. He was all about the team, he was mentally tough and he always was in control of his emotions and thoughts. His self-control and discipline were incredible. When he missed a tap-in during the Miami game and smacked the floor it was one of the few times he let go of his feelings. Greg Popovich who I don’t know personally appears to have the quality of a great Stoic as does Bill Belichick.  Belichick is always in the moment, always preaching to the team to worry about things they can control and don’t listen to the noise. Tom Crean the head basketball coach at Indiana is a good friend and has many great stoic qualities. His search for knowledge and improvement is remarkable however his willingness to share his thoughts and ideas is incredible.

V jednoduchosti je síla a proto chci s vámi nakouknout pod kapotu Stoicismu a opravdu se dostat k jádru této filozofie. Silně si myslím, že její aspekty mohou být použity naprosto kýmkoliv, ať už je černý, žlutý, bílý, vysoký, tlustý, široký {fill in the blank}. Uděláme si jednoduché cvičení a napasujeme ho na postavičku Tomáše. Tomáš je profesionální basketbalista a chce se naučit základům Stoicismu. Protože je pro něj basketbal ukrutně důležitý, chce v něm být skvělý. Přece jenom na jeho výkonech je závislá jeho rodina. Má skvělou manželku a tříletou dcerku Simone. Jinými slovy už to není pouze o něm. S čím by měl začít je sepsat si všechny aspekty basketbalu na dva „tábory„: Co mám plně pod kontrolou? Co není pod mojí kontrolou?

“The chief task in life is simply this: to identify and separate matters so that I can say clearly to myself which are externals not under my control, and which have to do with the choices I actually control. Where then do I look for good and evil? Not to uncontrollable externals, but within myself to the choices that are my own…”

— Epictetus, Discourses, 2.5.4–5

Ať už je pro vás basketbal cokoliv, silně doporučuji tohle jednoduché cvičení vyzkoušet. Uvidíte, že se budete cítit klidněji. OK? Zpátky k Tomášovi: Nad čím mám já stoprocentní kontrolu? Co doopravdy můžu ovlivnit? To, jak budu trénovat, jestli do toho budu dávat 80% nebo 120%. Hell yes. Jak disciplinovaný jsem se stravovacím režimem, abych mohl podávat optimální výkony? Fuck yes. Kolik hodin strávím nerušeným spánkem, aby moje tělo zregenerovalo z náročných tréninků? Check. Jaký jsem jako spoluhráč? Nutno nezapomínat na to, že basketbal je týmový sport. Got it.

 

Teď co je mimo moji kontrolu? Pokud budou rozhodčí pískat proti našemu týmu? Yup. Co když nás fanoušci druhého týmu vybučí? Tak to holt chodí. Co když se zraním v zápase a nebudu moct kvůli tomu hrát? It is what it is. Ryan Holiday popisuje tuhle věc jako „Dead time vs alive time“, co tím myslí? Když se jako profesionální sportovec zraníte a nemůžete hrát, je to blbé. Blbé je slabé slovo, je to jakoby se vám zhroutil celý svět, protože vaše tělo je „nástroj“, který vám i vaší celé rodině vydělává na živobytí. Co tím chtěl autor říct je, že tyhle věci se stávají a my s nimi nemůžeme nic udělat, nemáme nad nimi kontrolu. Proč teda žít v odporu s realitou? I když je to hořká pilulka, je to takový, jaký to je, a my to musíme přijmout. Otázka je následující: Jak využiješ ten čas, kdy nemůžeš hrát basketbal? Bude to čas ztracený a nebo ne? Josh Waizkin, autor The Art of Learning několikanásobný mistr USA a mistr světa Tai Chi push hands a šachový génius, jehož příběh je stvárněn ve filmu Searching for Bobby Fischer. Jak se často stává ve všech sportech, Josh se při přípravě zranil. Na místo toho, aby si stěžoval na situaci, se kterou nemohl dělat nic víc, než počkat až bude v pořádku. Josh tohle vzal jako příležitost na zlepšení jeho „vnitřní hry“. Tím mám na mysli psychologický trénink, trénovat svoji mysl na vysoce kompetetivní prostředí. Protože sport není pouze o tom, za jakou dobu uběhneš 100 metrů.

 

Můžu s klidem na duši říct, že mi tento přístup ušetřil hodně držkopádů. Určitě někdo z vás trpí přehnaným idealismem, stejně jako já. Pokud ano, tak znáte to, když si vybarvíte ideální představu, jak bude vypadat vaše budoucnost. Abych byl konkrétní, tak to může být nějaký cíl. Například: chci se dostat na pozici X do firmy Y. To je sice hezké, ale zapomněl jsem vzít do rovnice fakt, že tahle věc není pod mojí kontrolou. To znamená, že není nutné být smutný, protože jsem to místo nedostal, pokud jsem proto udělal maximum, co bylo v mých silách. Jestli příprava na pohovor byl celý víkend sledování Netflixu, tak jo. To sis posral sám. Poučení, které jsem si z toho vzal, je tohle: stanovuj si cíle, nad kterými máš absolutní kontrolu. Pokud je nesplníš, víš moc dobře, že je to tvoje vina a máš plné právo na sebe být přísný.

„Cease to hope and you will cease to fear“

Seneca

 

Until next time

TT


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů