Makroekonomie 101

Pokud bych měl napsat článek o makroekonomii, abych si lépe utřídil myšlenky. Co bych sám sobě řekl? Co je důležité chápat? Kde mám mezery, na kterých bych měl zapracovat? Kde se cítím velmi komfortně na druhou stranu? Actually, co kdybych za jeden den přečetl celou učebnici makroekonomie, a potom se pokusil z toho udělat nějakou ucelenou formu? Byl by to vyhozený čas a nebo efektivní způsob, jak se téma naučit? Nejvíc se naučí ten, kdo je učitel, i moje drahá maminka mi říkala to stejné „Jakmile jsem začala učit dějepis, tak jsem se toho naučila mnohonásobně víc, než když jsem začínala.“ Je to právě tento citát, který mi v hlavě utkvěl – člověk, který se naučí nejvíc v každé učebně, je právě učitel. A právě proto jsem se rozhodl si takto sednout a učitelsko/kamarádským tónem pohovořit o tom, co je to prokletá makroekonomie. Je prokletá, protože se mnou už dvakrát vypekla, ale to bylo, protože jsem se na ni nedostatečně připravoval. Einstein říkal, že je bláznovství očekávat jiné výsledky, pokud něco děláme pořád stejně. Než budete číst dál, tak se chci zpovědět z faktu, že tento článek bude spíš pro mě, abych si upevnil základní vědomosti a doufejme, že přitom někoho obohatím. Strašně nerad čtu odborné publikace, a proto to dneska bude makroekonomie, podaná velmi žoviální formou. Taky nutno dodat, že to bude opravdu základ o makroekonomii. To znamená, že se do velké hloubky nedostaneme.

Makroekonomie / Mikroekonomie

Myslím si, že bude smysluplné nakreslit pomyslnou čáru a rozdělit si dva lišící se pojmy. Makroekonomie se zabývá otázkou ekonomického fungování státu a ekonomiky jakožto celku. Na druhou stranu mikroekonomie používá pomyslný mikroskop na chování jednotlivců, firem a domácností. Dává to smysl?

Námitka ctihodnosti: „K čemu mi to je?“ Velmi dobrá otázka. Sám jsem se na ni pokoušel odpovědět, abych se dostal ke stolu a otevřel učebnici makroekonomie. Bez návaznosti na budoucí zaměření si myslím, že je k věci rozumět nabídce/poptávce. Myslím si, že je to jeden z konceptů, které často slýcháváme, ale nikdo pořádně nerozumí tomu, jak funguje. Půjdeme si ho rozebrat. Ještě než se tam přesuneme, vrátím se k otázce, k čemu tato znalost je. Makroekonomie je zase další nástroj, jak chápat svět, ve kterém žijeme. U makroekonomie se tedy bavíme o fungování státu v ekonomice, inflace, hrubý domácí produkt a další. Poznámka: budeme se bavit o makroekonomické nabídce, která je vylepšená o koření a to o název „agregátní poptávka“. Jak se agregátní nabídka vyznačuje? Jako křivka zobrazující celkové množství nabízeného zboží v ekonomice za jedno období. Obdobím může být myšleno jeden rok, jeden hospodářský cyklus, či jakákoliv jiná časová osa. Stejné pravidlo platí u agregátní poptávky s jedním rozdílem a to tím, že bude vyznačena naopak. Graf tedy bude vypadat následovně, kde AD=agregátní poptávka, AS=agregátní nabídka.

Hrubý domácí produkt a jeho kamarádi

„HDP poklesl o 10%“ je možná věta, kterou jste slyšeli v televizi, na přednášce ekonomie či v pražské kavárně. Možná jste na tom také byli tak bídně jako já, a proto úplně po lopatě: „Co to sakra HDP je?“ HDP – neboli hrubý domácí produkt je celková suma vyrobených či prodaných výrobků na území státu za dané období. Nejčastěji se bere v úvahu rozmezí jednoho roku. Soooo, jinými slovy se jedná o ukazatel výkonnosti ekonomiky. Where them friends at? Ano, kamarádi HDP jsou další ukazatele, které mu pomáhají měřit rozdílné hodnoty.

Kamarád č.1 HNP – neboli hrubý národní produkt. Hrubý národní produkt je metrika, která bere v potaz čistý obrat, který byl vytvořen domovskou zemí. Například USA má velmi vysokou hodnotu HNP a to je dané tím, že má mnoho investic v zahraničí. Například takové Česko, kde převažuje importování zboží bude mít naopak vyšší HDP než HNP.

Kamarád číslo 2. NDP – net domestic product. NDP je brácha přes druhé koleno, ale i tak se na něho dá spolehnout (alespoň většinou). Jak jej vyjádříme? Už z názvu nám vypovídá to, že to bude „net“. Hlavně neplést s internetem prosím. Málem jsem sám sobě naletěl, anyway. Net je vyjádření pro čistý, jinými slovy od hrubého počtu bude odečtena znehodnocující hodnota. To bude v našem případě main bro hrubý domácí produkt. Výpočet tedy bude vypadat: HDP – amortizace. Správně: co to je amortizace? Amortizace je znehodnocení způsobené používáním. Příklad: Lojzík si koupil před 2 roky telefon Iphone 7. Byl strašně rád, že si může konečně kousnout do jablíčka. Jakmile si do jablíčka kousnul, tak na telefonu zanechal stopu používání. Ještě přesně stopu okousávání. Not nice Lojzíku. No a tohle prosím pěkně je amortizace. Jinými slovy průběžné opotřebení. Uznávám, že je to krapet bizární příklad, ale je známo, že paměť si nejlépe pamatuje bizarní věci. You are welcome.

Fiskální a monetární politika

Vzpomínám si na konkrétní rozhovor s drahým kamarádem a téma konverzace bylo aktuální navýšení státního dluhu. Jako správný laik, který politiku nesleduje, jsem se musel ptát na velmi nováčkovské otázky. Jak by to šlo v krátkosti shrnout? Já jsem si říkal: „Rostoucí státní dluh je přece OK, vždyť stát si může tisknout peníze jak se mu zlíbí, ne?“ Určitě to není OK, jen se podívej, jak dopadlo Řecko. Ten důvod, proč tuhle interakci zmiňuji, má pádný důvod. Navyšování státního dluhu je v kompetenci fiskální politiky.

Co to je fiskální politika? Hlavním úkolem fiskální politiky je hospodaření se státním rozpočtem a to je v rukou námi zvolených politiků. Jejich úkol je rozprostřít rozpočet mezi všechny veřejnosprávní instituce. Rozpočet je standardně tvořen na dobu trvání jednoho roku.

Co to je tedy monetární politika? Jejím hlavním hercem je centrální banka. Ta má kupu úkolů, které jsou zákonem udané. U nás je v hlavní roli Česká národní banka – někdy taky označována ČNB. ČNB je nezávislou jednotkou, která mimo jiné usiluje o stabilní měnu, udržování stabilní míry inflace, či třeba kontrola obchodních bank. ČNB na to má různé nástroje, které dále dělíme na přímé a nepřímé. Na konkrétní nástroje se bohužel dívat nebudeme.

Myslím si, že není od věci přemýšlet nad centrální bankou jako nad takovým rozhodčím. Pokud budeš hrát nečistě, půjdeš na trestnou lavičku, dostaneš žlutou kartu, dostaneš technický faul, (fill in the blank).

Naval Ravikant – který má skvělou knížku Almanach, což je v podstatě soubor jeho maxim, kterými se řídí a díky kterým se mu podařilo vybudovat wealthy, healthy a happy lifestyle. Anyway. Naval v jednom rozhovoru mluvil o tom, jak Americká centrální banka tiskne peníze, aby se dostala z pandemické krize.

Bylo by hezké, pokud bychom mohli tisknout peníze bez následků, ne? Ve fyzice je známo pravidlo, že každá akce způsobuje reakci a stejně tomu je při tisknutí peněz. Jestli není našim cílem kolaps ekonomiky, tak takový přístup nelze aplikovat do nekonečna. Ano, lze namítat, že konkrétně americká centrální banka má stejnou sílu jako celá Evropa. Jinými slovy: obrovskou!

To ale nemění nic na tom, že pro ni pravidlo akce-reakce neplatí. Co se může stát pokud CB bude tisknout víc a víc peněz? Může to dojít do bodu, kdy měna dané země přestane mít svoji hodnotu a finish game je ekonomika, která spadne do hyperinflace, která převyšuje 100% za rok. A to je opravdu velký problém.

Například Německo po první světové válce muselo platit obrovské sankce. Německá monetární politika hlásala, budeme tisknout víc a víc peněz. Díky tomu klesala hodnota měny a začala růst inflace. Ta se vymkla kontrole a došla až do takového bodu, že stát musel vyhlásit bankrot. Funfact: lidé v té době topily penězmi, protože neměli téměř žádnou hodnotu.

Myslím si, že volatilita peněz je jeden z hlavních důvodů, proč jsou kryptoměny tak populární. Kryptoměny jsou decentralizované, a tedy nespadají pod žádnou monetární či fiskální politiku. To znamená, že je nelze regulovat žádnou institucí nebo jednotlivcem jako tomu je u centralizovaných monetárních systémů, kde je hlavním rozhodčím centrální banka.

U centralizovaných systémů je hrozba, že nám mohou zablokovat bankovní účet, ať už z pádného důvodu či nikoliv. Kryptoměny jsou postavené na peer-to-peer systému, to znamená, že spoléháte na síť lidí, kteří kryptoměně věří. A kdyby šlo do loje a váš účet by byl zablokován, tak měna na kterou vám nikdo šáhnout nemůže, je krypto.

Zrovna čtu skvělý Sci-fi biják Metro 2033 od Dmitry Glukhovskyho. Celý příběh má post apokalyptický-vibe. Někteří lidé stihli utéct do podzemí. Ti, co nestihli, měli většinou smůlu. Před čím utíkali? Před tím, než se světové velmoci jeden po druhé poslaly do hoven atomovými útoky. Hlavní hrdina Artyom se v temných chodbách tajemného Moskevského metra, plného nestvůr vydává na cestu, aby zachránil celý systém metra před temnými stvořeními, které na přeživší v metru začali útočit. Proč to zmiňuji? Možná to bude přehnané, ale i potom, co by svět jaký známe šel do hoven, je v mé hlavě tato nerovnice kryptoměny > peníze. Jinými slovy, kryptoměny vnímám jako prostředek pro udržení hodnoty, i když půjde svět do sraček.

Jak si neplést důchod s důchodem?

V makroekonomii se budete setkávat s pojmem důchod. Jestli vás stejně jako mě první napadlo těch pár kaček, které dostaneme, jakmile dosáhneme určitého věku, tak se stejně jako já mýlíte. Důchod je v ekonomii definován jako peněžní příjem pravidelné povahy. Když půjdeme o kousek hlouběji, tak důchod můžeme dělit na: osobní důchod (PI), národní důchod (NI), disponibilní důchod (DI), ale to je na delší povídání.

Snad to dávalo smysl. Mimochodem to s tou apokalypsou neberte jako doporučení, pouze o analogii.

Until next Sunday

TT