Intenzita > čas

“The Master does nothing, yet he leaves nothing undone. The ordinary man is always doing things, yet many more are left to be done.“

Tao Te Ching

Poslední zkouška přede mnou a přesto se nacházím před sebekritických zrdcadlem a zpochybňuju způsob, kterým se učím. Proč bych něco měnil když to fungovalo v minulosti? Měl jsem pocit, že to lze dělat efektivněji. Taky částečně hraje roli pokora. A na závěr to nejdůležitější: je to nikdy nekončící lov po co nejvíc časově šetřícím způsobu, který je zároveň co nejefektivnější. To jest něco co Tim Ferriss označuje jako MED – minimální efektivní dávka. Jinými slovy jaká minimální dávka vyprodukuje žádané výsledky. Pokud byste přišli do obchodu s počítači a řekli prodavači: „Já chci ten nejvýkonnější počítač, který je zároveň nejlevnější! Kde ho máte?“ prodavač by si vás pohledem proklepnul a jediná otázka na kterou by se snažil najít odpověď je: Jak moc je tento pán šílený? Mám volat ochranku hned? Co tím myslím je to, že nejlevnější a nejefektivnější může působit jako dvě odlišné věci. Já si myslím, že to tak není.

Když se vrátím ke svému pocitu neefektivity, obrátil jsem svoji pozornost ke knížce, kterou četl před půl rokem. How to be straight A student written by Cal Newport Nenechte se ošálit jejím názvem, je to opravdu dobrá. V podstatě je postavená na odpovědích studentů, kteří v akademickém prostředí excelují, ale zároveň si dokáží užívat život. Jinými slovy, studenti, kteří pracují s velmi vysokou efektivitou a díky tomu mají hromadu volného času. WOW. To zní pretty good říkal jsem si. Když se vrátím o krok zpátky. Ocitám se ponořený ve čtení, procházím si svoje zápisky a naráz…BANG! Tohle je přesně to co jsem potřeboval proběhne mojí hlavou. Uchvátila mne rovnice

„work accomplished= intensity * time spent“

To byl pro mě homerun, protože jsem si uvědomil, že jsem k tomu přistupoval úplně špatně. To jest učení pomalu celý den s malou mírou intenzity. Připomíná mi to jeden citát, který budu s dovolením parafrázovat a převelice se omlouvám autorovi jestli z něj udělám jatka. „Věci trvají tak dlouho kolik času si na ně vyhradíme.“ a nebo „Things take as long as we shedule for them“ Máte na výběr ze dvou. Hurááá. Otázka je taková.

Jak by se dalo stihnout udělat stejnou práci, kterou jsem si naplánoval na celý den za polovinu / čtvrtinu / osminu času?

Intenzita

Co to vůbec znamená intenzita? Představte si teploměr, který nabývá hodnot od 1-10. S jedničkou na nejnižším stupni a 10 na nejvyšším stupni. Intenzita je pro mě to jak moc „HOT“ můj focus je. Můžete strávit celý den v „COLD“ hodnotách a mít dobrý pocit z toho, že jste pracovali celý den. Samozřejmě protože jste pracovali celý den, nezbyl vám žádný čas na to abyste trávili čas s kamarády, s rodinou, na svých koníčcích, (doplňte si to svoje). Máte ze sebe dobrý pocit, protože jste investovali hodně času, ale s jakým výsledkem? Když si vezmeme člověka, který je „HOT“. Jinými slovy jeho focus je ostrý jako břitva, nic jiného než činnost, která je před ním není důležité. Tento člověk stráví prací pouhé 3 hodiny, ale protože jeho focus je sharp AF, stihne toho mnohem více. Přítomný okamžik je všechno co zde je. Stoikové pro to mají řečení:

„Doing the thing as if it was last thing you do before you die.“

Jinými slovy dělat činnost s takovým nasazením jako kdyby to bylo to poslední co uděláme předtím než zemřeme. A to je velmi silná myšlenka. Dosaďme si tedy do zmíněné rovnice.

člověk který je „COLD“ work accomplished = 1*16 = 16

člověk který je „HOT“ work accomplished = 10*3 = 30

Je to opravdu jednoduchá matika. HOT > COLD. Otázka, která pro mě zůstává nezodpovězená je: Jak zvýšit intenzitu na číslo 10 a konzistentně ji udržovat? Napadlo mě pár věcí, mezi ně patří například:

• pravidelné přestávky mezi činnostmi
• načasování na hodiny největší produktivity
• kvalitní strava
• dostatečný spánek
• dostat sám sebe pod tlak (pomodoro technika)
• motivace
• odpočinek
• (stimulanty a smart drugs )

Rád bych probral motivaci. Tento týden jsem slyšel příběh o basketballovém hráči se jmenovkou Steph Curry – jen pro ty co nemají kontext do světa basketballu, zbytek můžete přeskočit na další odstavec. Steph Curry je považován za jednoho z all-time nejlepších basketballistů na světě, který aktivně obléka dres Golden State Warriors. Jeho smrtelnou zbraní je jeho střelba z poza trojkového prostoru.

Takže Steph údajně pokud má zápas kde mu jeho střely nepadají do koše, tak co udělá? Věřte tomu nebo ne, ale Steph o poločasové pauze jde na Twitter a přečte si komentáře kde dostává drsnou kritiku. Vždyť víte jak to chodí na internetu. Drsnou jako fakt drsnou. Přišlo mi to zajímavé proto, že potom co si přečetl všechny nehezkostí co o něm lidé napsali, druhou polovinu zápasu exceloval. Tohle je jedna z věcí, kterou vnímám u super-úspěšných atletů jako must-have-faktor. V dokumentové sérii The Last Dance bylo poukázáno na to jak Michael Jordan využíval jemných nuancí a bral si hodně věcí osobně. Používal jeho typickou větu: „…I took that personally“

A já si myslím, že to není tak, že by lidé jako Steph nebo Michael měli nedostatek motivace. Právě naopak, oproti průměrnému člověku jejich úroveň motivace je obrovská. I přesto si hledali další záminky proto aby měli další „extra-fuel“ v momentech kdy půjde na dřeň. Jsem přesvědčen, že i pro většinu z nás, kteří nejsme vrcholový sportovci je v tomto přístupu velká moudrost a tu je možné extrahovat. Také si myslím, že je to z velké míry o přístupu. Jinými slovy jednu okolnost lze brát jako motivaci nebo demotivaci a záleží pouze na tom jak na situaci nahlížím. A proto si myslím, že jestli půjdeme do světa s tím, že za každou situací, kterou nám život hodí pod nohy – a že to dělá moc rád – budeme hledat motivaci proto být lepší, tak se nám otevře úplně nový svět okolností o kterém se nám nikdy předtím nesnilo.

Čas

Moje hypotéza je taková, že důležitější než časová investice je úroveň intenzity. Tím bych nechtěl odsuzovat důležitost dlouhé intenzivní práce. Oba dva jsou důležité, ale stejně jako sportovec i my potřebujeme sportovat. Když použiji analogii se sportu, tak vidím dvě možnosti. Buď jsi sprinter. A nebo běžec marathonu. Obě dvě jsou fajn, ale druhá možnost v mých očích postrádá efektivitu. A to si myslím proto, že dlouhá pracovní doba z dlouhodobého hlediska není udržitelná.

V úvozovkách každý z nás je schopen pracovat 70-90 hodin týdně, ale málo kdo je schopen pracovat 30 hodin a stihnout stejné množství práce jako workoholik. Druhá možnost je dle mého mnohem žádanější. Hlavně proto, že nemusíte obětovat doslova vaši duši pro práci. Cal Newport v předešle zmiňované knížce zmiňuje koncept plánování času, který dle mého stojí za zmínku. Namísto dlouhých časových bloků si studenti, kteří excelují plánují 60 minutové intenzivní bloky, které mají rovnoměrně rozprostřené do průběhu celého dne. A co dělají mezi nimi? Dobíjí si baterky aby mohli těch 60 mít být „HOT AF“

Na závěr bych se rád zeptal vás čtenářů: Jak si myslíte, že lze kultivovat intenzitu?

Jestli jste se dostali až na sem, tak vám děkuji a těším se na další neděli.

TT