Je život a utrpení v rovině?

“If there is a meaning in life at all, then there must be a meaning in suffering. Suffering is an eradicable part of life, even as fate and death. Without suffering and death, human life cannot be complete.”

Viktor Frankl

Viktor Frankl si jako Rakouský žid v dobách druhé světové války, doslovně prošel sračkama. I přes strávené léta v koncentračních táborech se z něj stal uznávaný myslitel a později zakladatel Logoterapie. Píše o tom ve své knize: Man’s searching for meaning, kterou psal během pobytu v koncentračních táborech. Samozřejmě k tomu neměl podporu Němců, právě naopak, kdyby na to přišli, hrozila by mu smrt. Frankl píše o tom, že psaní knihy mu dodávalo smysl pro život. Dodávala mu naději, že se jednou z tohoto pekla dostane. Měl tedy důvod proč trpět.

Myslím si, že moje generace Z má pokřivený vztah k utrpení. Chceme se mu co nejvíce vyhnout. Jediný důvod proč tohle říkám je fakt, že tak jsem to pociťoval já. Nechtěl jsem aby mi byla zima, nechtěl jsem cítit bolest, nechtěl jsem se překonávat, nechtěl jsem aby mě někdo vyzíval nad rámec mnou vnímaných limitů. Jinými slovy, nechtěl jsem chodit ani o krok ze své zóny komfortu. Když jsem četl o hrůzách Holocaustu, fascinovala mě jedna myšlenka: „Jak mohli tito lidé proboha přežít v takových podmínkách a já se bojím vyjít v zimě ven bez svetru? Jak mohli přežít na krajíci chleba za týden? Bez oblečení? Bez teplého pití? Jen kosti a kůže?“

Podle Frankla si rozdělíme lidi v táboru na dva tábory. Ti, co měli důvod pro utrpení. Ti, co důvod neměli. Ti, co důvod měli – mezi nimi i Frankl – věděli, proč teď a tady musí snášet tak obrovské utrpení, měli větší šanci na přežití. Pro některé to byla naděje shledání s odloučenou rodinou. Věřili, že se jednou setkají se svými kamarády. Někdo jako Frankl chtěl informovat svět o hrůzách, které na židech fašisté páchali. A nebo co popisuje Wendy Holden v knize Born to survive – někdo dokonce během takového šílenství čekal na příchod dítěte.

V dnešní zrychlené technologické době se může zdát nemožné najít smysl. Právě proto, že žijeme v takové době si myslím, že je 10x tolik důležitější smysl mít, jinak se z toho člověk zblázní. Myslím si, že otázka jaký je smysl naší existence, je na celoživotní bádání a debatování. Proto jsem si vypůjčil otázku od Jordana Petersona, která mi přijde jednodušší na odpovězení. Ptejte se sami sebe:

Pro jaké utrpení se já hodím? Jaké utrpení budu zvládat lépe než ostatní?

Ať už to chcete slyšet nebo ne, život je utrpení. POZOR, tohle se mi jako nenapravitelnému sluníčkáři velmi těžko zkousává, takže to nebylo jednoduché uvědomění. Myslím si, že je velmi důležité tohle přijmout jako fakt, protože jakmile se tak stane, odhalí se vám jiná verze reality. Přijmete utrpení jako normální součást života a víc než to, povznesete se nad něj. Ještě jedna myšlenka od mého oblíbený psychologa Jordana Petersona: budu parafrázovat. „Měl bys poslouchat svoje negativní pocity a zjišťovat z kama pochází. Co se za nimi skrývá?.“ A to z jednoho prostého důvodu. Za negativními pocity se totiž skrývá hořká pilulka naší osobnosti, a proto je dost možné, že to slyšet nechceme. Bolí to. Nicméně je to ale nutné k hlubšímu poznání sama sebe. A co je víc než vědět kým jsme?

Men judge generally more by the eye than by the hand, for everyone can see and few can feel. Every one sees what you appear to be, few really know what you are.

Niccolò Machiavelli

Jakoby to byl osud, že jsem včera (den, co jsem psal článek) četl Vladaře a dneska (den, kdy dopisuji článek) jak jsem Googloval Machiavelliho jsem našel tento citát. „Ahhhhh. Jsem velmi potěšen.“ No nic, zpátky k tomu co je důležité. Pojďme si definovat, co to vůbec smysl je. Smysl je podle mého vize budoucnosti, která je podle vás důležitá. Myslím si, že by měl splňovat 2 kategorie:

Větší než vy sami
Co mám na mysli je prostě tahle otázka: Když dosáhnu XYZ, bude to mít pozitivní dopad na moje okolí? Nebo je to něco z čeho si nacpu pouze svoji kapsu? Asi nemusím zdlouhavě vysvětlovat, že odpověď ANO na druhou otázku je za mě ne-optimální cesta. Jen pro záznam, tím ANO jsem nemyslel, abyste volili Babiše. Chill out.

Musí to být vaše
Co tím myslím je fakt, že váš smysl je VÁŠ smysl. Jinými slovy, mělo by to být něco, co cítíte z hloubi duše, že udělat musíte. Možná je to takový ten „gut feeling“ nebo cokoliv jiného. Ať už je to pro vás cokoliv, musí to být vaše. Snad jsem se vyjádřil dost jasně, ale pro jistotu to zopakuji, protože je to nejdůležitější bod. A nebo to vezmeme jinak: odpovězte si na tuhle otázku. „Pokud já neudělám změnu XYZ v oblasti ZYX, jak moc by mě štvalo, že věci zůstanou takovými, jaké jsou?“ Pokud dospějete k tomu, že byste bez toho nemohli spát, znamená to, že vám na XYZ hluboce záleží a to je správně.
Greg McKeown ve své knížce Essentialism: The Disciplined Pursuit of Less zmiňuje jednu otázku, která se sem hodí. „What is the biggest contribution I could make in this moment?“ volně přeloženo jako „Na vytvoření jaké největší hodnoty bych měl aktuálně pracovat?“. Trošku mimo, but I have to give credit where credit is due. (sorry, nemáme v češtině takové přísloví). Jak být Essenčialistou je prokletě důležité v digitální době, ve které žijeme. Ve své podstatě jde o rozlišení toho, co je důležité a toho, co není. Někdo to možná budete znát jako umění říkat NE. Například pro utřízení šatníku (zejména pro dámy mezi námi) říká jednu šikovnou otázku: řekněme, že přemýšlím jestli mám opravdu rád tohle modré triko. Greg by řekl: „If I did not own this T-shirt, how much would I be willing to pay for it?“ přeloženo do češtiny: „Pokud bych tohle triko nevlastnil, kolik peněz bych za něj zaplatil?“ Odpovězením si uvědomíte jak moc opravdu máte rádi věci ve svém šatníku…„The main thing is to keep the main thing the main thing“…and much more in Essentialism…Skvělá knížka!
Řekněme, že byste měli smysl, který by nebyl váš. Necítili byste, že právě tohle je ono. Zaprvé jakákoliv překážka by pro vás byla téměř nepřekonatelná. Utrpení, o kterém píši by vám podkopávalo kolena a bez VAŠEHO smyslu by nebyl nikdo, kdo by vám pomohl zpět na nohy. Když se bavím se svými zákazníky a oni mi říkají, že by rádi předali svoji firmu jejich dětem. Někdy to funguje, častěji to nefunguje. Ono to je podle mého jasné, člověk k tomu nemá silnou citovou vazbu a proto se k firmě nebude chovat zodpovědně. Neprošel si těžkými začátky, nedostal propleskáno od recese a tak podobně. Pro nás chlapy mi přijde, že je podnikání kompenzace za dítě, které jsme kvůli naší fyziologii nemohli nikdy mít.

Další důvod, proč bychom si měli ujasnit vztah s utrpení je fakt, že bez utrpení nemůže být radost. Na východě pro to mají název Ying a Yang. Dalo by se říci, že čím větší utrpení, tím větší radost. Samozřejmě neříkám, aby se z vás stali masochisti, kteří si na snídani dají ruku do drtiče odpadu (just for fun). Chtěl jsem na tomto absurdním příkladu poukázat na to, že utrpení je součástí života, ať už jej přijmeme nebo ne. A čím dříve to přijmeme jako realitu, tím dříve můžeme začít doopravdy žít.

Seth Godin mluví o marketingu, který inicuje změnu, proto udělejte pozitivní změnu pro lidi, kterým na změně záleží.

Have fun & noste roušku / respirátor

Until next Sunday

TT