Pár důvodů proč jsem (zatím) hrdým Čechem

Co to znamená být Čech?

Znamená to, že Česko je tvůj domov? Co to znamená, že je nějaké místo tvůj domov? Je to lidmi? Počasím? Je to tím, že nemám představu života na jiném místě, a proto je to jediné, k čemu můžeš cítit takovou vazbu? Je to místo, které chceš změnit k lepšímu? Je to, protože do nás ve škole bušili historii Česka (primárně)? Tento týden jsem se bavil s jedním zákazníkem – budu mu říkat pan Vomáčka – a přišla řeč na aktuální situaci u nás, a tak jsme si vzájemně vylili srdíčka nad aktuální situací u nás. Zdálo se mi, že Vomáčka je ostřílený ze zahraničí, a tak se ho v jednu chvíli ptám: „pane Vomáčko řekněme, že začínáte znovu podnikat víte to, co aktuálně víte, kde byste začal s podnikáním?“ on mi odpovídá: „I když nadávám na situaci. Já jsem patriot, začal bych stejně tady u nás.“ Mám to velmi podobně, možná bych se úplně neoznačil za patriota, nicméně jsem rád, že jsem Čech. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Tak jako miluji vizi Elona Muska, že jednoho dne budeme multiplanetární druh, který bude kolonizovat Mars a později celou sluneční soustavu a dál, stejně mě uchvátila vize Tomáše Bati, kterou podrobně popisuje ve knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Je to nádherný detailní výpis toho, co by v té době Československo muselo podniknout za kroky, aby zde mohlo žít a prosperovat 40 000 000 lidí. Pokud se chcete nasrat na komunisty, vřele doporučuji. V podstatě kniha popisuje vizi Česka jako jedné z TOP velmocí v Evropě. Kde se tento plán zvrtnul?

Komunistický krb

Naši kamarádi komunisti se přišli na 40 let ohřát k našemu krbu a následky jdou vidět i v 2021. Ale k tomu si u našeho krbu udělali všechny špekáčky, které jsme měli nachystané k opečení. Krádež špekáčků, 40 leté bytí v opresi a strachu, donášení, nepravdy. Zapomněl jsem na něco? Ne, ale vážně. Dokážete si to představit? 40 let v luftu, to je pro některé lidi 3/4 jejich života. *teď budu sprostý, tak se předem omlouvám* Co mě nejvíce sralo byl fakt, že jsme mohli být na špici Evropy. Třeba byly Baťovy plány a vize přehnané, třeba bychom na tom byli jako Londýn, který má 6ti násobek průměru Evropského GDP. Kdo ví? Když to řeknu jinak, komunismus nás okradl o budoucnost. Co mi ale přijde horší je fakt, že tento komunistický „vibe“ je u nás pořád cítit. Myslím tím to, že tady soused svého souseda udával za každou (s prominutím) k*kotinu, se jen tak z lidí nevytratí. To s námi zůstane v některých případech dost dlouho, možná i na celý život. Nevím jak to máte vy, ale čas od času tento „komanč vibe“ pociťuji. No a tato mentalita se stává problémovou v momentě, kdy je systém pryč. Kde je samostatnost? Kde je integrita? Kde je ochota pomáhat ostatním? Neříkám, že tyhle věci jsou úplně pryč, ale hodnoty komunismu se na těchto hodnotách pěkně vyřadily.

Další polínko

Abych přidal polínko do ohně, ve vládě je pořád dle mého přespříliš nekompetentních idiotů a chytří lidé se politickému dění vyhýbají grandiózním obloukem. Divíte se jim? Zpátky do dob před komunismem. Pro porovnání, v Baťovském Zlíně na jeho vrcholu dostával dělník 520 korun, ve Francii 450 korun, a zbytek republiky byl s průměrem okolo nějakých 180 korun. Když si vezmeme, že to je více než ve Francii, která měla mnohem potentnější ekonomiku. Malá zajímavost k tomu, jak zacházeli s komunistama v Baťovských továrnách ještě před válkou. Jedná se o identické znění propuštěnky – Josef Simajchl, 25. 3. 1907: „Propuštěn. Komunista, nikdy nebrat zpět!“ Jak je v jednoduchosti síla… Zpátky k české pre-komanč ekonomice – jen pro jednoduchou ukázku si přečtěte tohle porovnání: „In 1929, compared to 1913, the gross domestic product increased by 52% and industrial production by 41%. In 1938, Czechoslovakia held a 10th place in the world industrial production.“ To znamená, že před příchodem socialismu jsme patřili mezi TOP 10 Evropské národy z hlediska hrubého domácího produktu.

Proč mladí lidé – budoucnost země – odchází raději do zahraničí?

Prožil jsem si rok a půl v zahraničí a někdo by řekl, že se mi nebude chtít vracet se z Anglie do Česka. Právě naopak, začal jsem si vážit toho, co u nás máme mnohem více. A díky tomu, že jsem to měl s čím porovnat, jsem konečně porozuměl tomu, co nás činí jedinečnými. Proč to někteří lidé nevidí? Rybka v akvárku si taky myslí, že akvárko je jediný svět, který existuje. Tím se dostávám k tématu objevování a zkoušení nových věcí. Upřímně, jak jinak poznám něco nového, než dobrovolným prozkoumáním nového prostředí? Novým okolnostem a kulturám? Je to stejné jako říkat, že Vám nechutná kuřecí maso „No a kolikrát jsi ho zkoušel?“ a jeho odpověď „Ani jednou.“ Jak teda můžete vědět, co je dobré a co je špatné, když to nemáte s čím porovnat? Když ani nevíte, jaké to je? To je stejné, jako nadávat na to, jak se u nás „špatně žije“. Zaprvé, nadáváním se nic nezmění. Zadruhé, jak může někdo vědět, jak špatně se u nás žije, když je to jediné místo, kde kdy žil? Myslím si, že se u nás žije nadprůměrně a upřímně je mi líto lidí, kteří nevidí krásu naší země. Snažím se zůstat otevřený a nevylučovat možnost toho, že bych žil někde jinde. Mezi státy, které mě lákají nejvíce bych zařadil Ameriku a Austrálii, dokonce bych na seznam zařadil i Německo – to by maminka, jakožto učitelka němčiny, měla radost – důvod, proč jsem napsal dokonce je fakt, že jsem na gymplu těžce nesnášel nemčinu. Nicméně aktuálně moje srdíčko patří české roklence a dokud se to nezmění, budu se snažit, abychom se tady měli lépe. Na konci dne se u nás máme relativně dobře. Myslím si, že je možné Česko změnit k obrazu lepšímu, ale je to na nás mladé generaci, abychom si sáhli do duše a upřímně se zeptali:

Jakým způsobem dnes změním svoje okolí k lepšímu?

A to nemusí být reformovat školství a nebo svrhnout vládu truhlíků. Může to být maličkost, jako například, že podržíte paní / pánovi dveře, začít malými krůčky je začátek každého velkého činu. Mladých lidí do 19ti let je v Česku přes 2 miliony a pokud se semkneme dohromady, tak je to velmi slušná síla. Kam tím mířím —> 8. a 9. října jsou parlamentní volby, tak apeluji na všechny kdo dočetl až sem. Bavte se s kamarády, rodiči, milenci a podobně o tom, koho zvolit. Tohle je možnost reálně něco změnit – doufejme, že k lepšímu. A zodpovědnost je na pouze a pouze a pouze na nás. My můžeme mít vliv na rozhodnutí našich blízkých. To, ale neznamená, že budete lobovat za Okamuru a nebo Babiše. „Swoooosh *a nestrannost letí do koše*.“ Zavazuji se tedy veřejně, že tuhle tématiku do voleb rozeberu víc do podrobností. Cítím, že je to velmi důležité. Samozřejmě chápu to, že ne každý může mít luxus toho, že se dostal do zahraničí, tak jako já. Jsem vděčný za to, že jsem tu možnost měl. Pro ty, co tu možnost nemají, doporučuji to vyzkoušet. Těžko se to popisuje, je to jedna z věcí, kterou si člověk musí zažít. Vezměte si tuhle analogii. Představte si, že zkoušíte kamarádovi, který nikdy neměl orgasmus popsat, jaké to je: „Noooo, je to takové příjemné šimrání v koulích“ a on „Jasný, to si dokážu představit.“ Ne, nedokáže. Slova jsou na to krátká. Tak úplně stejně to je s ponořením se do jiné kultury.

Ještě jsem se vás čtenářů nikdy na nic neptal. Hold všechno je jednou poprvé. Otázka zní: chcete slyšet více o volební tématice? Jestli je odpověď ne – o čem byste si raději chtěli přečíst? Své odpovědi posílejte prosím sem – tydlackatt@gmail.com

Until next Sunday

TT