Co kdybych zacházel s knížkami jako s blogy?

Pár příspěvků zpátky jsem mluvil o tom, že experimentuji s neobvyklým způsobem čtení knížek. Sliboval jsem, že jakmile budu mít nějaké poznatky, tak se o ně s Vámi podělím. Ten čas je tady, ale ještě než se do toho pustím, chci dát těm, kteří článek nečetli kontext. Týkalo se to toho, že jsem chtěl experimentovat s odlišným způsobem čtení. Jaké by to bylo, pokud bych ke čtení knih přistupoval jako ke čtení blogu? Když si čtete blog, třeba ten můj, tak to jsou krátké články, na kterých strávíte pár minut. A otázka na kterou jsem se snažil odpovědět byla: Co kdybych, stejně jako konzumuji obsah na internetu, četl i knížky? V podstatě jde o to, že čtete knížku podle nálady, a ne podle toho, jakou zrovna máte rozečtenou. Takže v reálu to vypadá tak, že mám rozečtených 20 knih naráz. A kam mě intelektuální zvědavost zavede, tu si otevřu.

Kdokoliv, kdo miluje čtení, bude znát úzkost spojenou s tím, když si koupíte knížku a ta knížka stojí za starou papuču. Dali jste za ní tři stovky, a proto ji nechcete jen tak odložit. Takže ji dočtete, i když to stojí za prd. Přece jen tak nevyhodíte tři stovky do záchodu. Ale svůj čas ano? Každopádně, abych neopakoval téma minulého článku. Udělám krok zpět. Point, který se snažím zdůraznit je ten, že si vážíme mnohem víc věcí, které již vlastníme. Psychologové tomu říkají Sunk Cost Bias.

Pokud bych tuhle věc nevlastnil, kolik bych za ní byl ochoten zaplatit? Je perfektní otázka na odhalení toho, jak moc doopravdy danou věc máte rádi. Platí dvakrát tolik na oblečení. Proč si to myslím? Let’s face reality. Většina z nás má hromady oblečení, které nepoužíváme. Nemáme nijak zvlášť rádi. A právě proto je tam pro nic za nic. Jak zjistit jestli mám určitou věc v lásce? Můžete si odpovědět na tuto otázku. Pokud by tohle triko (doplňte si to své) nebylo moje, kolik bych za něj zaplatil?

No ale teď už vážně zpátky k tomu, o čem jsem slíbil, že to dneska bude. Začnu úplně od počátku a projdu jakým stylem čtu, protože to velmi dobře zapadá do skládačky. Způsob, kterým aktuálně čtu je takový, že používám aplikaci Apple Books. Tu mám propojenou jak s počítačem, tak i s telefonem. Obviously. Zmiňuji to proto, že mi to umožňuje sáhnout po knížce kdykoliv, když na mě přijde nálada na čtení. Nemusím myslet na to, abych si s sebou bral knížku. Mám jich k dispozici nepřeberné množství a je to pouze na vzdálenost jednoho kliknutí. Je to super. Znáte takové ty dlouhé chvíle na záchodě? Tak i při nich můžu šáhnout po knížce a vyplnit takto čas, který by byl normálně mrtvý. Na to, ale bacha, minuta se u dobré knížky promění na 10 minut, a 10 minut na 100 minut v mžiku, takže musíte počítat s tím, že se z vás stane legitimní okupant sociálního zázemí. A pamatujte, že nikdo nemá rád okupanty sociálního zázemí.

Je škoda, že nás na školách neučí, že jsme tvorové, kteří fungují na základě návyků. Ty můžou být dobré, můžou být i špatné. A jeden návyk konkrétně mi přijde skvělý. Mluvil jsem o dlouhých chvílích na záchodě, každý z nás je zná. Dobře, budu umírněnější a řeknu, že je zná pouhá většina. Tak tyhle dlouhé chvíle jdou dle mého využít mnohem lépe, než sjíždění toho, co dělají kamarádi na sociálních sítích. Lze je využít právě ke čtení. A nemusíme se zastavit u volného času na záchodě. Nerad bych tady střílel pofiderní statistiky, kolik v průměru lidé stráví čtením. Spíše než se odrážet od statistik si vytvořím svoji hypotézu, že lidé čtou málo. OK, můžeme se ptát. Jak mám tedy číst více? Zkus tohle, odinstaluj si sociální sítě z telefonu a pokaždé, co máš nutkání jít na telefon a bezmyšlenkovitě na něm brouzdat, zkus otevřít knížku (to samozřejmě předpokládám, že máš na telefonu nainstalovanou nějakou čtečku). Když to bude minuta? Fajn. 2 minuty? Super. 10 minut? Fantastické. Jde o to, se zamilovat do čtení. A to dle mého začíná u správných návyků. Když jsem dříve měl na telefonu sociální sítě, tak pokud jsem se nudil, tak jsem sáhnul po telefonu a šel jsem na instagram. Je zajímavé pozorovat, že tohle byl také naučený návyk. Když jsem si zkoušel odstranit socky na měsíc, tak podle naučeného návyku jsem šel na to stejné místo, kde v mém telefonu aplikace bývala. To bylo potom velké zklamání, když jsem zjistil, že aplikace tam již není. Nicméně bych dal ruku do ohně za to, že kdyby se více lidí zamilovalo do čtení, byl by svět okolo nás lepším.

Důvod, proč jsem na začátku mluvil o Sunk Cost Biasu je ten, že jsem tento efekt eliminoval tím, že si stahuji knížky zadarmo. Na to používám knihovny jako ZLibrary a nebo PDF drive . A to je fakt pecka. Nicméně pokud je knížka fakt super, koupím si ji i v tištěné formě. Knížka je prostě knížka. Jsem si jistý, že byste podobných vykopali mnohem více. Pro vás, co jásáte štěstím, mám smolíčka pacholíčka. Portály, o kterých se bavím, jsou primárně v angličtině, a proto jestli se necítíte na knížku v angličtině, tak vás tímto zklamu a nebo namotivuji k tomu, abyste vylepšili svůj slovníček. Díky tomu, že je mám zadarmo, s nimi mohu zacházet jako s blogem. A to je strašně super, protože pokaždé, když slyším a nebo čtu o nějaké knížce, která se zdá být slibná, tak ji okamžitě stahuji. Zažívám u toho velký boost endorfinů #bookjunkie. Jooo, je to super. Jakým způsobem čtu? Někdy přečtu knížku celou. Většinou ale skáču po rejstříku a vybírám si to nejšťavnatější masíčko. To má jeden důvod. Většina knížek je napsána tak, že mají nějaký point, který se autor snaží prosadit. Proto se knížky často opakujou. Souhlasím s těmi co křičí, že takto nelze číst romány. Určitě ne, ale pro to bych doporučil článek o Speed readingu a to pouze proto, že si myslím, že rychlejší čtení zvyšuje míru požitku ze čtení.

Shrnutí

Číst to, co mě zrovna v aktuální situaci zajímá, je skvělé. Plánuji u toho zůstat déle a třeba někdy v budoucnu budu mít další myšlenky, o které se budu chtít podělit. Díky tomu mě čtení baví a těším se na každou dlouhou chvíli na záchodě. Také zmiňoval jsem lásku ke knihám, jako ideální stádium ke kterému by každý měl spět. Za sebe si pevně myslím, že moji lásku ke knihám tento experiment ještě víc prohloubil.

Alright, love yourself, love others and don’t forget to love books as well, peace.

Přiznávám se, že jsem měl společensky náročný večer a když jsem článek psal, tak jsem nebyl v ideální mentální kondici, proto se omlouvám, pokud to stálo zaprd.

Until next Sunday

TT