Všechno má svou cenu

V první řadě mám jednu novinku a to, že dnešní článek nebude čtvrtý díl o Stoicismu. Tímto stejně jako Phillip Zimbardo a jeho „Stanford prison experiment“ musím ukončit, ještě před jeho oficiálním koncem.

Důvod pro to je jednoduchý. Bylo to moc svazující. Neměl jsem svobodu. A to se mi nelíbilo. Raději budu skákat jako žabka od téma k tématu, a počínaje tímto článkem se vracím do starých kolejí a budu psát o tom, nad čím zrovna přemýšlím.

V druhé řadě chci s úsměvem na tváři oznámit, že v následujících dnech bude spuštěn můj nový osobní web. Co to znamená pro vás? Budete mít k dispozici mnohem hezčí a přehlednější webovou stránku a také se změní doména na tomastydlacka.cz ,ale k tomu se ještě určitě dostaneme.

O čem to bude dneska?

Mám pár čerstvých dojmů z knížky „Winning“ od Tima S. Grovera, který trénoval špičky ledovce ve svých oborech. Michale Jordan, Kobe Bryant, Tracy McGrady a list by mohl pokračovat dál. Jeho písemný styl je velmi strohý. Je to čtení, ve kterém si sáhnete do duše. Člověk přijde na různé otázky, takže dnešní článek bude taková úvaha nad myšlenkami z jeho knížky.

Ještě než se do toho pustíme, chci zmínit jednu myšlenku, kterou mi nedávno prodala knížka „How to Take Smart Notes: One Simple Technique to Boost Writing, Learning and Thinking – for Students, Academics and Nonfiction Book Writers by Sönke Ahrens“ Je to šíleně dlouhý název. Taky, že je to šíleně kvalitní. Takže pokud budu blábolit, tak je to proto, že netuším o čem k*rva mluvím. Jo a mimochodem, knížka vyšla v překladu do češtiny a je to „must have“. A ta myšlenka?

Hledejte záměrně informace, které jsou opakem toho, čemu věříte.

Jednoduše řečeno, ale ne tak jednoduše aplikováno. Problém spočíval v tom, že jsem shromažďoval hromadu informací, které potvrzovaly moje stanoviska. Nehledal jsem, kde se můžu plést. Psychologové tomu říkají „confirmation bias“ jinými slovy, lidé hledají záměrně informace, které jim hrají do karet a ignorují ty, které jejich názory vyvrací. Tato ilustrace trefila hřebík přímo na hlavičku:

Možná většina věcí, které si myslím jsou špatně. Možná jsem ukázkovým příkladem potvrzovacího zkreslení. Nevím. Co na tom záleží?

Stejně se jednou proměníme v prach. Nikdo si nebude pamatovat, že jsme kdy existovali 10 000 let ode dneška.

Co to je soutěživost a jak (jestli lze) ji kultivovat?

Ve městě Chicago se konal tréninkový kemp, na kterém byl Michael Jordan, jeho kondiční trenér Tim S. Grover a další hráči z NBA. Hráli tréninkové utkání a jeden z mladých hráčů, chtěl Michaelovi ukázat že je taky „baller“. Klučina šlapal na plyn jako majitelé ojetých bavoráků a skončilo to stejně, jako když se s bavorákem vydá na dálnici. Porouchá se. OK. Dost analogií blbečku, řekni mi jak to bylo! Klučina se svalil na zem a z pusy mu začala valit pěna. Později zjistili, že do sebe kopnul 4 Red-bully. Nemravný to kluk. Grover se k němu seběhl a pokoušel se najít pulz. Bez úspěchu. Problém. A tak mu nezbývalo nic jiného, než začít s resuscitací. Netrvalo dlouho a kluk se probral a nad ním viděl stát Michaela Jordana – jeho idola, černého Ježíše – a ten se ho ptá „you good?“ kluk všemi silami ze sebe dostal, že ano, načež Michael odvětil „go get a sub, I got a game to win“ jinými slovy „jdi střídat, musím vyhrát tento zápas“ a to je dle mého gusta pravý příklad, co znamená být soutěživý jak cyp (ano, řekl jsem cyp).

To je excelentní soutěživost ve své plné kráse. Jde ji kultivovat? Ano. Jak?

Moje pokorné já si myslí, že ta podstata pramení z toho, jak máme nastavenou mysl. Proč děláme to, co děláme? Je to proto, abychom si koupili hezké auto a velký dům? A nebo je to proto, že upřímně toužíme po excelenci? Očividně druhá možnost je to, za co advokuji. A proto, aby člověk byl nejlepší v něčem, musí toho hodně obětovat (k tomu se dostanu později) musí pracovat tvrději, rychleji a chytřeji než ostatní.

Ve sportu je jenom jeden vítěz. V momentě, kdy přestanete dřít, někdo jiný vás předběhne. Jsem zastánce toho, že sport je skvělá analogie na život. Makáte? Budete mít výsledky. Nemakáte? Hádejte co.

Sport je i není fér. Dřete jako kůň Boxer (George Orwell – Farma zvířat), rozhodčí udělá chybu a pískne ve váš neprospěch. Prohrajete zápas. Jako Stoikové můžete říct, ano, ale na rozhodčího to svést nelze. Měli jste mít větší náskok, aby vás chyba rozhodčího nemohla poškodit. Musíte očekávat neočekávatelné. Pokud nejste připraveni, přijde něco nečekáného. Pandemie. Nemoc. A vy budete na kolenou.

Dřete do svých limitů a padáte na pusu. Ležíte na zemi a zvedáte se pro další rundu.

Sportovci mají svoje teritorium. Představit si někoho velkého jako Shaquille O’Neal (2,16 metrů a 147kg) běhat maratony je stejné, jako když máte velikost bot 42 a snažíte se dostat do 38. Fungovat to nebude. Stejně tak v životě je nutné znát svoje kompetence. Nesnáším přístup „fake it till you make it“, protože jak můžete falšovat něco, co neexistuje? Jak můžete falšovat, že máte 150 kilo a chcete běhat maratony?

Pokud neznáte své teritorium, začněte se sami sebe ptát: V čem jsem lepší než ostatní? Co mi přijde jako zábava a osatním jako práce? Při jakých činnostech se dostávám do flow?

Jakou roli hrají v životě oběti?

Celý život je o obětech. Můžete si představit život rozdělený na 4 části. Rodina, práce, zdraví, přátelé. Pokud chcete být úspěšní v jedné, musíte jednu obětovat. Pokud chcete být v jedné obasti nejlepší, musíte obětovat dvě.

Benjamine Franklin řekl, že bychom měli milovat své nepřátele, protože právě oni nás upozorní na naše nedostatky.

Hledejte opak toho, co si myslíte a váš život bude lepším.

Tak zase za týden

TT