Rozhodovejšn paralyzejšn

Na úvod bych se chtěl omluvit. Lhal jsem. Lhal jsem v minulém příspěvku tím, že jsem přislíbil, že v neděli vydám článek. Poté, co tohle bylo řečeno, chci dnešek strávit nad pohledem na život z jedné konkrétní perspektivy. Ta mě nesmírně baví a přijde mi skvělá. Vlastně je to právě ta perspektiva, která mě dostala k založení tohoto blogu.

Fakta jsou taková, že v dnešním světě máme hromadu možností. Proto se v psychologii mluví o jevu rozhodovací paralýzy. Čím více možností je nám představeno, tím méně jsme spokojení s konečným výběrem. Proto chci dneska popsat framework neboli koncept, který vám doufejme pomůže orientovat se ve světě plném možností. Když se to tak vezme, tak život je hromada rozhodnutí. Některé lepší než druhé. A našim úkolem je vybrat správně čemu čas věnovat.

Egocentricky tohle vztáhnu na sebe, protože jsem nad tím docela dost přemýšlel. Vezměme tento blog. Proč to dělám? Co jsou moje záměry? Co když všechno, čeho jsem plánoval dosáhnout selže? Co když můj blog nebude nikdo číst? Může se stát cokoliv, a proto je dle mého důležité být připraven na cokoliv. Jak se pojistit? Chci se podělit o pár otázek, které mi na tohle téma přišly zajímavé.

Co když všechno (dosaďte si každý to svoje) selže? Jakým člověkem se stanu, pokud se vydám na tuhle cestu?

Co mně to přinese? Jaké dovednosti tímto získám? Jaké kontakty navážu? Jaké zvyky si vybuduji? Jaké dveře si tím otevřu? Jaký dopad to bude mít na moje blízké okolí?

Tohle by byl nějaký základní koncept a do otázky doporučuji zakomponovat cokoliv, nad čím právě váháte. Ještě před tím, než odběhnete do hlubokých myšlenek, tak chci pro vaši představu rozepsat své důvody, proč se ty a já zrovna díváme na tuto bílou obrazovku. Takže pokud tě to nezajímá, můžeš vesele kliknout na křížek a jít dumat nad otázkami.

Co pravidelným psaním získám? Kvalitní psanou formu. Obviously. Myslím si, že mít skvělou písemnou formu se přenese do mnoha důležitých aspektů života. Komunikace jako taková je velmi široké téma samo o sobě.

Psaní má přesah i do oblastí, které byste si s ní na první dobrou nespojili. Michal Viewegh mluví o spisovatelské činnosti jako dovednost, čistě a jasně pojmenovávat věci. Haaa. To znamená, že se naučíte jasně a výstižně formulovat své myšlenky. To zní pretty cool, ne? A pokud nejste zavření v jeskyni, šance je taková, že komunikovat budete. A to často.

Nikdo nemá rád ponížení. Dobře, nikdo koho považuji za zdravého člověka nemá rád ponížení. Tak stejně i já, pokud něco zveřejňuji do éteru, nechci, aby si ze mě lidi utahovali. Nechci zveřejňovat napůl dopečené myšlenky. Přijde mi důležité vyznačit tlustou čáru mezi konstruktivní kritikou a utahováním. Kritika, která je konstruktivní, je to nejlepší co může být. Utahování beru jako důsledek nedostatečného soustředění ze strany autora. A hlavní rozdíl mezi psaním pro sebe a psaním pro veřejnost je v tom, že si musím dávat mnohem větší pozor na to, abych opravdu promýšlel to, co se snažím předat vám čtenářům.

Tohle je velmi osobní, ale i tak se to jako kritérium výběru počítá. Psát mě prostě a jednoduše baví. Shledávám celý proces uklidňujícím a zábavným. Rád zjišťuji, že to, co jsem si myslel, že chápu, tak docela nechápu. A to je perfektní. Nutí mě to neustále zůstat ostrý jako břitva. Tam se počítá dát si velký pozor, jaké informace konzumuji, jelikož do velké míry bude ovlivňovat myšlenky, které šířím. Myslím si, že pokud vás cokoliv nebaví, nebudete schopni konkurovat lidem, pro které je to zábava. Proto se hodí se zmínit jednu otázku, která mi přijde strašně cenná.

Co je pro tebe zábava a ostatním přijde jako námaha?

Když pomineme to, že se to rýmuje, pokud vás něco doopravdy baví, tak jednoduše budete konkurovat lidem, kteří to dělají pouze z nouze. A ne jen konkurovat, ale budete je válcovat. Dominovat.

Věřím v to, že časem na sebe přitáhnu pozornost zajímavých lidí. A zajímaví lidi se můžou časem stát kamarády. Noví kamarádi se můžou stát lepšími kamarády, než jste měli doposud. Kdo by nechtěl potkávat cool lidi? Elon Musk říká, že firma je seskupení lidí, kteří společně táhnou za jeden provaz při cestě, za skvělým produktem či službou.

Jedním z „the“ cílů je předat to, co jsem se naučil dál ostatním. Přijde mi, že kdybych to neudělal, tak budu sobec. Většina zdrojů, ze kterých čerpám, je ze zahraničí. A je možné, že byste na ně sami nikdy nenarazili, proto s propůjčením vaší pozornosti budu pomyslným mostem mezi světy, které by se za normálních okolností nepropojily. A ano, samozřejmě, že v tom je i aspekt vlastních zájmů – některé z nich jsem zmínil před chvílí. I já i ty jsme lidé. A tedy z podstaty sobecké stvoření. Let us face it. Kolik času přemýšlíme sami o sobě? Většinu. A jestli ne, tak jsi buď svatý nebo lžeš sám sobě.

Poslední, ale ne nejméně důležité. Chci dělat věci podle sebe. Tvořit věci, které mně přijdou cool. Nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat. Tady mi nikdo neříká, co mám dělat. Chci použít ujetý nadpis? No problema. Chci psát s vložkami z angličtiny? Keine probleme. Chci dělat vtípky, které přijdou vtipné jenom mně? No problem either. Chci vydávat články každý týden? … say what? Kde byl článek 27.6. 2021? No nic. Asi víte kam tím mířím. Neříkám, že je to pro každého. Koneckonců tohle jsou mé důvody proč.

Doufám, že to k něčemu bylo

See ya this Sunday
TT