Proč bychom si měli vybudovat vztah s chudobou

V předešlém příspěvku „Stoicismus, praktický návod na dobrý života“ jsem psal v teoretické rovině. Z toho důvodu se chci dneska věnovat praktickým věcem, které můžete hned aplikovat do svého života. Teda pod podmínkou, že vašim cílem žít dobrý život. Seneca napsal Gaiusovi Luciliovi “umíráme každý den”. Správný čas aplikování Stoicismu byl včera. Další správný čas je teď. Teda jakmile dočtete článek. Přirozeně.

Pravidelné praktikování chudoby

Kdo je Seneca? Seneca by byl ekvivalentem dnešního úspěšného podnikatele. Někdo jako Alza.cz. Kdyby v Římě měli internet. Jdeme dál, než se dostaneme do hlubší králičí díry. Proč by si někdo kdo má víc než dostatek prostředků nosil celý týden jedno a to samé oblečení? Proč by celý týden jedl starý chleba? Je pro to pádný důvod. Seneca říká, že bychom si měli na pár dní dát přestávku od čehokoliv co je náplní našich dní. Tím je pro většinu z nás práce, škola nebo podnikání. A věnovat se utužování vztahu s chudobou. Po celou dobu cvičení se máme sami sebe ptát:

Je tohle situace, které jsem se tak bál?

Jestli kroutíte hlavou a zpochybňujete moji soudnost, tak vás žádám o trpělivost. Poté co to uděláte jednou, dvakrát, či možná třikrát vám stejně jako mě dojde jedna věc. A to, že důležitost kterou dáváme jídlu, oblečení, či dalším materiálním věcem není vůbec opodstatněná. Donutí vás to přemýšlet nad otázkou spokojenosti, či dokonce štěstí. A ani k jednomu drahé výrobky nepotřebujete. Stoikové říkají, že spokojenost musí vycházet zevnitř.

Co vám to dá? Zjistíte, že jíst jednoduché jídla není tak špatné. Rychlý příběh – tento týden jsem byl na dovolené v Barceloně a tam jsem každé ráno jedl jedl samotné vločky. A víte co? Cítil jsem se dobře. Dokonce jsem byl překvapený jak chutné to bylo. No dobře, občas jsem si je osolil, kápnul tam kapku olivového oleje nebo skořici. Pointa je jiná.

Ten největší bonus, který toto cvičení podle mého má je následovný. To, že jíte levné jídlo neznamená, že jíte špatné jídlo. I ty nejdražší jídla můžou mít daleko do „zdravé stravy“ ať už si ji definujeme jak se každému zlíbí. Mířím na to, že získáte nezávislost. A teď nemluvím o něčem co vám říkají lidi co vás chtějí náborovat do MLMka (multi-level-marketingu). Mířím tam, že když budete jíst pár dní jednoduché a levné jídla. Nic se vám nestane. Vaše fitness forma nepůjde za pár dní do koše (to bude záležet na vašich cílech a tedy jestli jste Mr Olympia, před závodama, tak ano. Teď na to opravdu není správný čas praktikovat Stoicismus. ALE. Většina nás není.) Když to není MLM, tak co přesně myslím nezávislostí?

Je to něco co Anthony de Mello nazývá „attachement“ a já se nebojím to označit jako závislost.

Může to být například, že spoléháme na někoho blízkého, aby nás udělal šťastnými. V podstatě je to závislost na přítomnosti druhé osoby. Nebo to může být závislost na jídle. To znamená, když mám hlad, nemůžu být šťastný. Nebo něco jako syndrom osobností typu-A čímž je workoholismus. A tady se to projevuje tím, že když nepracuju, nejsem šťastný. A mohl bych jmenovat další a další příklady. Pointa je taková.

Attachement, závislost, lpění nebo jakkoliv tomu chcete říkat je přirozená věc. Jsme lidé. Chceme být neustále šťastní. Je to takové, jaké to je. Stoikové by namítali, že můžeme být šťastní i bez nadbytečností. Co může přijít jako překvapení je fakt, že všechny zmíněné příklady závislostí (a dost možná i mnoho dalších) jsou. Nadbytečnosti. Co to znamená? Je to něco extra. A tedy když je máme. Fajn. Jsem za to rád. Když je nemáme. Fajn. Dokážu být spokojen i bez nich.

Když si představíte, že jste s osobou na které vám záleží. S kterou je vám dobře. Můžete si říkat něco takového „Teď jsem s osobou se kterou je mi dobře a jsem za to rád. Jakmile nebude v moji přítomnosti, já nebudu lpět na tom, že už tady se mnou není (na minulosti). Jsem spokojený s ní, budu spokojen i bez ní (přítomnost a budoucnost). Nepotřebuju někoho aby neustále vyplňoval nějakou mezeru. Žádná není.“

A tím se dostáváme k tématu smyslu v životě. Co to znamená pro vás? Je to štěstí? Je to spokojenost? Je to láska? Jsou to peníze?

Viktor Frankl napsal v koncentračním táboře knihu „Man searching for meaning“ a jeho hlavní myšlenka je ta, že lidé kteří smysl mají jsou schopni extrémně trpět. Samozřejmě ne v tom smyslu, že to mají rádi. Nýbrž proto, že mají důvod pro jejich utrpení. Na druhou stranu lidé, kteří smysl nemají, tak nechápou proč musí tolik trpět a tato skupina je utrpením zlomena. Nevěřte mým slovům, ale věřte tužce a papíru Frankla, člověka který si prošel hrůzami koncentračních táborů a našel v utrpení smysl. Tato pozorování jsou postavená na jeho zkušenostech z války. Franklův důvod pro utrpení byl ten, že psal knihu ve které chtěl popsat světu jakých nelidskostí se nacisté dopouštěli. Po válce Frankl založil logoterapii, která se zaměřuje na hledání smyslu života.

Proč je to relevantní?

Život je plný utrpení. Ať už jste sluníčkáři (jako já) nebo mráčkaři (pesimisti) život nelze prožít bez utrpení. Myslím, že byste to ani nechtěli. Hlavně z toho důvodu, že díky utrpení si umíme vážit těch momentů kdy je nám dobře. Čím větší pád, tím více se odrazíte nahoru. Hezké momenty budou přicházet a odcházet jako příliv a odliv. Nemůžeme na nich lpět. Zpátky k logoterapii a Stoicismu.

Logoterapie a její základy jsou postavené na myšlenkách Stoicismu. Pro porovnání a připomenutí hlavních ideálů Stoiků přidávám krátký rozbor těchto dvou směrů.

„Stoics: Stoics see the world as a single community, in which all men are brothers (cosmopolis).

Logotherapy: Frankl speaks of ‘monoanthropism’ ( ‘universal humanity’).

Stoics: The universe is ruled by a supreme providence – the Logos/ divine reason/ nature/ spirit.

Logotherapy: Logos is meaning. We should pay heed to the voice of our conscience as it is the organ of meaning – it comes to us as a ‘hint from Heaven’.

Stoics: Our duty is to live in accordance with the divine will; to live in line with nature’s laws, its inborn gift of reason (the divine element).

Logotherapy: Flourishing is living in accordance with all three dimensions: soma (body), psyche (mind) and noös (rational spirit)“

Pokud vám tohle není dostatečný důvod, tak můžete zvážit to, že ušetříte peníze. Když jsem praktikoval týden chudoby já, tak jsem žil na mixu 3 potravin. Vločky, rýže a fazole. Takžeeeee to se díváme na plus mínus 25 Kč za den jídla.

Po chvíli studování Stoiků vám dojde jedna věc. A to jak nadčasové jejich myšlenky byly. Já si myslím, že doba ve které žijeme vyžaduje cvičení jako takové na tolik více než tomu bylo před 2000 lety. Nemusíte to držet týden. Vlastně ani 5 dní. Zkuste si to jeden den a sami uvidíte. A jestli si stále říkáte, proč bych se měl oblékat do levného oblečení, jíst levné a jednoduché jídla a ptát se sám sebe: Je tohle situace, které jsem se tam bál? Možná vám to „prodá“ samotný Seneca.

“Set aside a certain number of days, during which you shall be content with the scantiest and cheapest fare, with coarse and rough dress, saying to yourself the while: ‘Is this the condition that I feared?’ … It is precisely in times of immunity from care that the soul should toughen itself beforehand for occasions of greater stress, and it is while Fortune is kind that it should fortify itself against her violence.”

Co je váš smysl života?

Tak zase další neděli