Buď víc jako Sparťan

“Freedom isn’t free at all, that it comes with the highest of costs. The cost of blood.”

„300“ – Queen Gorgo

Sparťané byli známí pro svoji bojovnou náturu. Při selekci bojovníků byli velmi pečliví koho pustí do svých řad. Kandidáty zkoušeli sadou otázek: „Co bys dělal, pokud bys ztratil své kopí ve phalanxu?“. Phalanx je určitá formace bojovníků typická pro Sparťany.

Ptali se a vyhodnocovali. Další mohli být něco jako: „Co bys dělal pokud bys ve phalanxu ztratil svůj štít?“ „…helmu či brnění?“ Kam tím mířím? Ve Spartě bylo nevídané, aby bojovník upustil svůj štít. Nemáš kopí? Fajn. Nemáš žádnou ochranu hlavy. Cool. Je podstatné, že dokážeš držet svůj štít. Proč? Primární důvod není ten, aby bojovník ochránil sám sebe, i když to je důležité. Štít chrání tvoje druhy po obou stranách. Jinými slovy: nejde o tebe, jde o celou bojovou jednotku jako celek, pokud jeden článek selže, selže celý řetěz. To znamená, že pokud ti ego bude stát v cestě a budeš mít strach o svůj život. „You ain’t going to be a Spartan warrior son“ pro tohle musí člověk upustit od zaměření na sám sebe, ale přesměrovat energii na své spolubojovníky. Proto elitní bojové jednotky fungují tak skvěle. Každý má svoji roli a doslova na smrt věří svým kamarádům, že mu budou hlídat záda za každou cenu. V angličtině pro to mají výstižný název – selflessness.

Tohle je jedna z ctností bojovníků. Jsou zaměřeni na bigger picture. Jocko Willink je bývalý člen amerických speciálních jednotek – SEALs. Každé ráno vstává ve 4:30 a jde cvičit. Jeho knížka má název: Discipline equals freedom. Podle jeho knížky by se dalo říci, že: jak velkou disciplínu máš, tolik svobody budeš v životě mít. Jednoduchá přímá úměra, ne? Samozřejmě, že aplikovat toto myšlení není tak snadné. Stojí to za život podle svých snů? Podle mě kurva ano. Aktuální situace je taková, jaká je a proto si myslím, že víc než kdy jindy by měl každý probudit svého Sparťana a zvednout ten zatracený štít. Nemusí to být nic velkého, myslím, že je dokonce lepší začít s málem. Ani Řím nebyl postaven za den. Napadá mě otázka:

Jak můžu udělat malilinkatý dobrý skutek pro moje okolí?…sousedku?…operátorku se kterou jsem mluvil po telefonu?…skvělého kamaráda?…(fill in the blank)?

Ikdyž jsme každý jiný, všichni jsme lidé, všichni jsme byli (a pořád jsme) komfortování jednou otázkou: „Jak doháje funguje tahle věc: tento život? Co tady mám jako dělat?“ Přijde mi to absolutně nemožné, aby člověk sám vykoumal smysluplnou odpověď. Proto pomáhejme si, buďme k sobě laskaví, milujme se. Život je moc krátký na to, abychom si dělali naschvály, navzájem si házeli klacky pod nohy. Nakonec konců všichni jsme v tom společně.

Be good

Until next Sunday

TT